Max von Sydow


(Max Carl Adolf von Sydow)Obrazok
    

Celkové hodnotenie

0.0/10 (0 hlasů)

Herec, Režisér,  

Narodený: 10.4.1929

Miesto Narodenia: Lund, provincie Skåne län, Švédsko

 

...více

Životopis

Max von Sydow se narodil 10. dubna roku 1929 v Lundu, v jižním Švédsku do rodiny středních třídy. Oba jeho rodiče pocházeli ze světa akademiků. Jeho otec byl profesorem Skandinávského lidového umění na Univerzitě v Lundu a jeho matka (předtím než se provdala) byla školní učitelkou. Jako dítě byl Max velmi plachým, měl rád spoustu herců, tato vlastnost ho nejspíš velmi ovlivnila v tom směru, že se stal hercem. Cítil, že hraní mu nabídne cestu ke komunikaci s jinými lidmi. Hraní sloužilo jako východisko k jeho vlastnímu sebevyjadření se, což bylo pravděbodobně demonstrativně kvůli tomu, že něco takového nebylo možné akceptovat doma v jeho rodině.

Ve věku 15ti let, on a jeho kamarádi ze střední školy shledli produkci „A Midsummer Night's Dream“. Povzbuzen právě touto hrou, Max a jeho přátelé uskupili malou amatérskou skupinu a začali pořádat představení her od August Strindbergera a Hjalmar Bergmana. Když absolvoval střední školu, tak strávil rok tím, že absolovoval povinnou vojenskou službu. Dosáhl hodnosti proviantního důstojníka.

Od roku 1948 až do roku 1951, byl studentem Stockholm's Royal Dramatic Theatre. Zde se také seznámil se svojí první manželkou Christinou Olin, která studovala na Municipal Theatre v Norrköpingu. Vzali se v roce 1951 a mají spolu dva syny, Clase a Henrika. Mezitím co stále byl studentem, Max udělal i svůj filmový debut jako Nils ve filmu Only a Mother (Bara en mor). Tato příležitost přišla po neúspěném castingu pro film Prison, který v té době natáčel nikdo jiný než sám Ingmar Bergman. Po úspěšné promoci na škole, udělal několik ukruhů se Švédským divadelním spolkem a zahrál si v řadě švédských filmů z 50. let. V roce 1955 byl regulérním členem městského divadla v Helsinborgu a shodou okolností byl Ingmar Bergman v nedalekém Malmö se svou produkcí a tudíž jednoho dne navštívil i Helsinborg a jeho městské divadlo a zeptal se Maxe jestli se nechce připojit k jeho spolku. Naštěstí Max souhlasil a brzy se stal Bergmanovým základním kamenem v jeho hereckém repertoáru.

V roce 1955, Ingmar Bergman požádal Maxe k tomu, aby si zahrál ve filmové verzi jeho hry Painting on Wood. Inspirovaný Picassovou modrou malbou jeho šaška a Orrfovou Carminou Buranou, změnil Bergman název Painting on Wood na Seventh Seal (Sedmá pečeť). Von Sydow zde hrál Antoniuse Blocka, mladého rytíře, který opustil svůj poklidný domov a šel bojovat v křížové výpravě, aby se vrátil do morem zamořené pustiny. Sedmá pečeť je považována za klasický snímek a výkon Maxe von Sydowa za jeden z jeho nejlepších. Po úspěchu Sedmé pečeti, pokračoval Max dlouhodobou spoluprácí s Ingmarem Bergmanem v jeho filmech a divadelních představeních. V průběhu léta natáčeli filmy a v zimě hráli divadelní představení. Jako něco málo z jeho prací jmenujme například The Magician (The Face), The Virgin Spring, A Passion, Hour of the Wolf a Shame.

Roku 1960, americký režisér George Stevens započal s plány pro jeho film, který se jak říkal stane jeho mistrovským dílem. Stevens chtěl novou tvář pro roli Ježíše Krista. To vyžadovalo herce s vynikajícími hereckými schopnostmi, ale ne s přílíšnou popularitou. Když Stevens shlédl The Virgin Spring (Pramen panny), zavolal Maxi a nabídl mu roli Ježíše Krista. Max však odmítl a Stevens mu nabídky opakoval několikrát až ho nakonec Max souhlasil a The Greatest Story Ever Told se stalo jeho prvním americkým snímkem. Snímek byl kritikou přijat se zklamáním a jeho začínající mezinárodní herecká kariera byla obdařena řadou klišé o darebácích a „cizincích“ jak sám později poznamenal Max von Sydow.

Po The Greatest Story Ever Told, měla většina Maxovi americké spolupráce spíše jeden rozměr. Za všechny jmenujme Hawaii nebo Flash Gordon. Maxova samotná přítomnost a přirozená autorita mu zaručovali nabídky na role dělané přímo pro něho. Je to lehce ironické pro herce, který zvládne zahrát jakékoliv rozdílné postavy. Max bojoval za to, aby mohl znovu hrát „normální lidi“ a tak se vrátil zpátky do své rodné země ke švédské kinematografii.

Max skončil svou spolupráci s Ingmarem Bergmanem filmem The Touch (Dotek), který byl zároveň Bergmanovým první anglicky mluveným filmem a pro některé byl zklamáním. Ačkoliv je Max nejvíce znám jeho díky filmům Ingmara Bergmana, podařilo se mu si vybudovat karieru nejen ve Švédsku, ale také jinde po celé Evropě a také v Americe, ale je to stále Švédsko které mu dalo nejvíce z toho, aby ukázal své jedinečné herecké schopnosti. Byl dlouho ignorován filmovou akademií, ale nakonec obdržel svou první Oscarovou nominaci v roce 1988 za film Pelle the Conqueror (Pelle Dobyvatel) režirovaný Billem Augustem. Jeho výkon v tomto filmu je považován za jeden z jeho vůbec nejlepších. Později zaznemal triumf filmem Hamsun, za který vyhrál Sweden's Golden Bug (Guldbagge), cenu pro nejlepšího herce.

Filmové umění jednoduše nemůže existovat bez herců. Herec může být popsán jako ten, který dokaže závest diváka na omezený čas na jiná, nová místa a ukazat mu nové zážitky a věci. Tímto uměním vládne Max von Sydow bezchybně. Je to herec, který dokáže do své role vnést tolik citů pouze jemnými pohyby, či gesty anebo pouhou změnou hlasu. Ne každy herec je takto dobře vybaven.
Bez komentáře :-).
Túto osobnosť můžete okomentovat jako první.

Komentář bol úspěšne upraven!

Pro komentování musíte být přihlášeni na server. Pokud doposud nejste registrovaným členem serveru, doporučujeme se zaregistrovat.