Herečka
2009Film - Dokumentární
2006
Film - Dokumentární, Životopisný
1989
Film
1987
Seriál
1985
Film
1984
Seriál
1983
Seriál
1982
Film
Film
1981
Film - Komedie
Faut s'les faire!... Ces légionnaires
Film - Komedie
1979
Film
Film
1978
1975
Film
1973
1972
Film - Komedie, Krimi
1969
Film - Komedie
Film
1968
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
Film - Komedie, Drama
1967
Film - Komedie
1966
Film - Krimi, Drama
1965
Film - Mysteriózní
1964
Film - Komedie
Seriál - Dokumentární
Film - Komedie
Film - Mysteriózní, Drama
1963
Film - Komedie
Film
Film - Krimi, Drama
1962
Film
Film - Válečný
1960
Il mulino delle donne di pietra
Film - Horor, Sci-Fi
Film - Horor, Krimi, Thriller
Film - Válečný, Drama
Film
1959
Film - Komedie, Drama
Film - Drama
Film - Komedie, Válečný
Film - Dobrodružný, Drama
1958
Film
Film - Komedie, Drama, Romantický
Film - Drama
1957
Film - Drama
Film - Krimi, Drama, Romantický
Film - Dobrodružný
Film
1956
Film - Drama
Film
Film
Film
Film - Krimi
1955
Film - Komedie, Drama, Romantický
Film - Krimi, Drama, Romantický
Film - Drama
1954
Film - Dobrodružný, Drama
Film - Dobrodružný, Drama
1953
Film - Komedie
Film - Komedie, Drama
Hostka
1967Seriál
Archivní záběry
2016Film - Dokumentární
Francouzská herečka Dany Carrel patřila zvláště v padesátých letech 20. století k oblíbeným představitelkám atraktivních mladých žen a natočila přes padesát filmů. Narodila se jako Yvonne Suzanne Chazelles du Chaxel ve městě Tourane v tehdejší Francouzské Indočíně, dnes je to miliónové přístavní město Da Nang ve Vietnamu. Její otec Aimé Chazelles du Chaxel byl v Tourane ředitelem celního úřadu, matka Kam pocházela z Vietnamu. Otec zemřel, když jí byly tři roky, načež byla poslána do sirotčince ve Francii. Od dětství ráda chodila do kina a začala snít o herecké kariéře, původně studovala církevní školu, svému snu se pak přiblížila studiem na Hudební konzervatoři v Marseille, soukromě brala také hodiny herectví v Paříži. Nakonec ale dokončila i obchodní školu, začala pracovat jako sekretářka a čekala na svou šanci.
Počátkem 50. let se jí podařilo proniknout na divadelní jeviště a brzy následoval i debut před kamerou, když ji Henri Decoin angažoval do svého filmu LOŽNICE DOSPÍVAJÍCÍCH DÍVEK (Dortoir des grandes, 1953). Decoin také vymyslel pseudonym Carrel; bylo to jednoduché - na stole mu ležela kniha o nositeli Nobelovy ceny za medicínu Alexisu Carrelovi. Jméno Dany si pak začínající herečka vymyslela sama, protože chtěla takové, které by se nedalo zdrobňovat. Částečně vietnamský původ dodal Dany Carrel exotickou vizáž, která spolu s temperamentní povahou nemohla zůstat filmařům lhostejná.
Hned v dalším filmu TAJNÉ MATEŘSTVÍ (Maternité clandestine, 1953) jí hlavní roli poskytl režisér Jean Gourguet, který se tehdy zaměřil na problematiku dospívající mládeže a s oblibou obsazoval dosud neznámé tváře. Carrel pak hrála ještě v Gourguetově dalším filmu KLEC NA MYŠI (La cage aux souris, 1954). I když následně šla z filmu do filmu a hrála vesměs hlavní role, v širším měřítku ji paradoxně zviditelnily úlohy vedlejší, ovšem ve významných snímcích, jako byly VELKÉ MANÉVRY (Les grandes manoeuvres, 1955) nebo ŠEŘÍKOVÁ BRÁNA (La porte des lilas, 1957). Ne všechny její filmy přesáhly dobový průměr, nicméně jen v letech 1954-1955 hrála hlavní role v devíti filmech a diváci v kinech ji tak nemohli přehlédnout.
Ve druhé polovině padesátých let točila Dany Carrel několik filmů ročně, řada z nich - stejně jako jejich tvůrci - je dnes již ale zapomenuta. Připomeňme alespoň spolupráci s Julienem Duvivierem (POD POKLIČKOU - Pot-bouille, 1957) nebo Henri Verneuilem (BEZVÝZNAMNÍ LIDÉ - Des gens sans importance, 1956). Kromě toho se zúčastnila několika mezinárodních projektů, jeden film natočila také v Itálii (LETNÍ POVÍDKY - Racconti d'estate, 1958), později dvakrát točila i v Británii (ORLACOVY RUCE - The Hands of Orlac, 1960). Počet i význam rolí Dany Carrel poklesl v 60. letech, tehdy se také více věnovala divadlu, vystupovala například v Théâtre des Célestins nebo Théâtre Marigny. Z její pozdější filmografie připomeňme alespoň hlavní trojroli ve filmu PAST NA POPELKU (Piège pour Cendrillon, 1965), velké ženské party jí připadly ve dvou filmech Serge Korbera (IDIOT V PAŘÍŽI - Un idiot à Paris, 1966; MALÁ POČESTNÁ - La petite vertu, 1967), poslední větší příležitost dostala po boku Jeana Gabina v Lautnerově krimi PAŠA (Le pacha, 1968).
Dany Carrel byla krásná, měla i talent, ale také vyšší ambice, koncem 60. let nicméně shledala, že hrála v padesáti spíše průměrných filmech a její věhlas jen zřídka překročil hranice Francie. Proto na další kariéru u filmu v podstatě rezignovala a soustředila se na práci v divadle a televizi. Po delší době se před filmovou kamerou objevila až v roce 1981, kdy hrála vedlejší roli v komedii ŠKOLA NA PRASKNUTÍ (Le bahut va craquer, 1981). Mezitím se jako koproducentka podílela na vzniku filmu R.A.S. (1973). Své vzpomínky shrnula v knize Annamite (1991), která byla později zpracována pro televizi. Kniha nebyla sice literárním klenotem, u čtenářů však měl hereččin zajímavý životní příběh značný úspěch.