Madeleine Robinson, vlastním jménem Madeleine Yvonne Svoboda, má český původ, ale její rodiče se usadili ve Francii, kde se otec živil jako kuchař. Madeleine se narodila v Paříži a spolu se třemi sourozenci vyrůstala v poměrně chudých poměrech, rodina spíše živořila, situace se zhoršila po rozchodu rodičů, když Madeleine bylo deset let. Ve čtrnácti letech začala pracovat v továrně, později byla prodavačkou. Zároveň ale navštěvovala hereckou školu Charlese Dullina, díky svému zjevu se také příležitostně začala uplatňovat jako modelka, v této době si zvolila pseudonym Robinson.

V polovině třicátých let zahájila Madeleine Robinson svou filmovou kariéru, která trvala šest dekád a za tu dobu se její filmografie rozrostla na téměř stovku titulů. Poprvé se objevila v epizodní roli v komedii TARTARIN TARASCON (1934) režiséra Raymonda Bernarda. Po několika dalších menších postavách si první větší roli zahrála ve filmu LE MIOCHE (1936). Následně šla z filmu do filmu, točila s dnes již dávno zapomenutými tvůrci, ale i se slavnými režiséry jako byl například André Berthomieu nebo Marcel L'Herbier (film NOC V PLAMENECH – Nuits de feu, 1937).

Madeleine Robinson dostávala i poměrně velké role, jejími hereckými partnery byly takové osobnosti jako Jean Marais nebo Gérard Philippe, většina z jejích filmů je však u nás neznámá. Za zmínku ale stojí její účast v jednom z prvních počinů francouzské nové vlny, a sice film NA DVA ZÁPADY (À double retour, 1959) režiséra Claude Chabrola. Za své vystoupení v tomto kriminálním dramatu získala Madeleine Robinson Volpiho pohár pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. O rok dříve, v roce 1958, byla členkou poroty festivalu v Cannes. U nás byla například uvedena komedie GENTLEMAN Z EPSOMU (Le gentleman d'Epsom, 1962), kde hrála po boku Jeana Gabina. Za zmínku stojí její postava paní Grubachové ve filmovém přepisu Kafkova románu PROCES (Le proces, 1962). Madeleine Robinson v té době točila také v Itálii, hlavní roli hrála ve španělském filmu EL JUEGO DE LA VERDAD (1964).

Koncem šedesátých let omezila svá vystoupení před filmovou kamerou na minimum, ale nadále se uplatňovala v televizi. Ve filmech sedmdesátých let se přehrála do rolí žen starší generace a jako matku jsme ji mohli vidět například ve filmu DOCELA OBYČEJNÝ PŘÍBĚH (Une histoire simple, 1978) režiséra Claude Sauteta. Roli matky hlavní hrdinky si pak zopakovala později v mezinárodně oceněném životopisném snímku CAMILLE CLAUDELOVÁ (Camille Claudel, 1988). Poté hrála již jen v televizi, film jí dal naposledy nevelkou příležitost v thrilleru L'OURS EN PELUCHE (1994) s Alainem Delonem v hlavní roli.

Souběžně hrála nadále divadlo, objevovala se na různých pařížských scénách, nejčastěji účinkovala v Théâtre du Gymnase nebo v Théâtre Saint-Georges. Z její divadelní práce stojí za zmínku představení Rozkošná Julie, v níž hrála v padesátých a šedesátých letech. V roce 2001 obdržela za svůj celoživotní přínos divadlu Molièrovu cenu.

Poté se Madeleine Robinson stáhla do ústraní a dožila ve Švýcarsku, kde získala občanství. Zemřela v Lausanne 1. srpna 2004. O jejím životě byla krátce předtím vydána kniha Belle et rebelle (2001). Madeleine Robinson byla třikrát vdaná. Jejím prvním manželem byl Robert Dalban (1903-1987), jeden z nejznámějších herců vedlejších rolí francouzského filmu. S ním žila v letech 1940-1946 a měla s ním syna Jeana-Françoise. Podruhé byla krátce provdaná za Guillauma Amestoye, v padesátých letech byla životní partnerkou zpěváka Jeana-Louise Jauberta (*1920), s nímž měla dceru Sophii (1955-1993; zemřela na AIDS). Třetím manželem Madeleine Robinson byl španělský herec José Luis de Vilallonga (1920-2007).

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře