Ginger Baker

Anglický bubeník a spoluzakladatel rockové kapely Cream Peter Edward Baker je znám pod jménem Ginger Baker a jako první slavný, čistě rockový bubeník. Jeho styl spojoval jazzové i africké rytmy a propagoval jak jazz fusion, tak world music.

Baker se narodil v Lewishamu v jižním Londýně a již v dětství získal přezdívku „zázvor“, pro svou planoucí barvu zrzavých vlasů. Baker navštěvoval školu Pope Street School, kde si užíval působení ve fotbalovém týmu a byl považován za jednoho z lepších hráčů. Na bicí začal hrát přibližně ve věku 15 let. Počátkem 60. let se učil od Phila Seamena, jednoho z předních britských jazzových bubeníků. Po dokončení studia nastoupil na pár let k letce 56. leteckého výcvikového sboru.

V roce 1960 nastoupil do kapely Blues Incorporated, kde se poprvé setkal s basistou Jackem Brucem. Oba dva se často hádali, ale znovu se sešli v bluesové rytmické sekci v Graham Bond Organization se silnými jazzovými sklony. Jejich vztah byl znovu napjatý a tak nestálý, že Baker během jednoho koncertu zaútočil na Bruce nožem. Navzdory tomuto nestálému vztahu se Baker a Bruce znovu sešli v roce 1966, kdy založili Cream s kytaristou Ericem Claptonem. Spojením blues, psychedelického rocku a hard rocku vydala kapela za něco málo přes dva roky čtyři alba, než se rozpadla v roce 1968.

Baker se poté připojil ke krátkodobé superskupině Blind Faith složené z Erica Claptona, basisty Rica Grecha a Steva Winwooda na klávesy. Vydali pouze jedno album, než se rozešli. Během 70. let vytvořil Baker krátkotrvající Ginger Baker Drum Choir, který v roce 1971 vydal jediný singl. V listopadu 1971 se Baker rozhodl založit nahrávací studio v Lagosu, hlavním městě Nigérie. Gingerovu cestu do Nigérie po souši přes Saharskou poušť zdokumentoval Tony Palmer. V pozdějších letech zde nahrával i Paul McCartney s Wings.

Během 70. let Baker založil Baker Gurvitz Army, se kterými vydal několik alb a koncertoval po Anglii i Evropě. Skupina se rozpadla v roce 1976, nedlouho po smrti jednoho z členů kapely při leteckém neštěstí. Po neúspěchu v nahrávacím studiu v Lagosu Baker strávil většinu času počátkem roku 1980 na olivové farmě v malém městečku v Toskánsku. Poté se krátce Baker připojil ke kapele Hawkwind. V roce 1985 vydal album „Horses and trees“ a následně pracoval s kapelou Johnyho Lydona v Public Image Ltd. Ke konci 80. let měl v úmyslu se stát hercem a přestěhoval se do Los Angeles. Neúspěšně vyzkoušel roli bezdomovce v komediálním filmuUHF(1989) a objevil se v televizním seriálu Nasty Boys (1989) jako Ginger.

V roce 1992 hrál Baker s hardrockovou skupinou Masters of Reality na albu „Sunrise on the Sufferbus“. BBM vznikli v roce 1993. Krátkodobé silové trio se sestavou Baker, Jack Bruce a irský kytarista Gary Moore nahrálo album „Around the Next Dream“, vydané v roce 1994. Baker žil v Parkeru v Coloradu v letech 1993 až 1999, částečně kvůli své vášni pro pólo. Baker se nejen účastnil akcí póla v jezdeckém parku v Salisbury, ale také o víkendech sponzoroval pokračující sérii jam sessions a koncertů v jezdeckém centru. Jeho letitá závislost na drogách mu však stále více způsobovala problémy i s imigrací do USA, proto v roce 1999 prodal svůj majetek a přestěhoval se do Jižní Afriky. V roce 1994 založil The Ginger Baker Trio s basistou Charliem Hadenem a kytaristou Billem Frisellem.

V roce 2005 se Baker sešel s Claptonem a Brucem na sérii koncertů Cream v Royal Albert Hall a Madison Square Garden. Londýnské koncerty byly zaznamenány a vydány jako alba. V článku Rolling Stone z roku 2009 je citován Bruce: „Jde o špičkovou věc mezi mnou a Gingerem. V současné době šťastně koexistujeme na různých kontinentech.“ V roce 2008 byla bankovní úřednice Lindiwe Noko obviněna z podvodu na Bakera ve výši téměř 60 000 amerických dolarů. Baker soud vyhrál. Jeho autobiografie „Hellraiser“ vyšla v roce 2009. V letech 2013 a 2014 cestoval s kvartetem Ginger Baker Jazz Confusion a v roce 2014 podepsal smlouvu s Motéma Music na vydání alba „Why?“.

Bakerovo bubnování zahrnovalo využití dvou basových bubnů namísto jednoho běžného. V raných dobách vystupoval s dlouhými bubnovými sóly, zejména v písni „Toad“, jedné z prvních zaznamenaných ukázek rockové hudby. Baker se dostal do Rock and Rollové síňe slávy jako člen Cream roku 1993. Baker byl rovněž znám pro svůj výstřední a často sebezničující životní styl. Mnoho let bojoval se závislostí na heroinu. Byl čtyřikrát ženatý a zplodil tři děti. Bakerův styl ovlivnil mnoho bubeníků, včetně Johna Bonhama, Petera Crisse, Phila Collinse, Iana Paicea, Davea Lombarda, Alexe Van Halena či Nicka Masona.

AllMusic popsal Gigera jako nejvlivnějšího perkusionisty šedesátých let a uvedl, že prakticky každý bubeník každé heavymetalové skupiny, která od té doby následovala, se snažil napodobit nějaký aspekt Bakerovy hry. Ačkoli je Baker obecně považován za průkopníka bubnování v heavy metalu, vyjádřil vůči tomuto žánru odpor. V hlasování čtenářů časopisu Rolling Stone byl zvolen třetím největším bubeníkem všech dob.

Epistemolog