Herečka
2010Film - Drama
2009
Film - Dokumentární
2008
Film - Mysteriózní, Drama, Romantický
2005
Elio Petri... Poznámky o filmaři
Film - Dokumentární
Film - Komedie
2004
Film - Komedie, Drama
2000
Film - Drama
1999
Film - Životopisný, Drama
Film - Komedie
1997
Seriál - Thriller, Drama
1993
Film - Komedie, Romantický
Film - Thriller
1992
Seriál
Film - Drama
1991
Film - Drama
1989
Film - Horor
1987
Film - Drama
Seriál
1986
Notte d'estate con profilo greco, occhi a mandorla e odore di basilico
Film - Komedie, Drama
Seriál
Film - Drama
1985
Film - Drama
Film - Drama
1983
Film
Film
1982
Film - Drama
1981
Film - Komedie
Film - Muzikál, Romantický
Film - Komedie
1980
Film - Dobrodružný, Sci-Fi, Fantasy
Film - Drama
Film
1979
Film - Komedie
Film - Drama
1977
Film - Komedie, Krimi
Film - Komedie
Film - Komedie
1976
Film - Thriller, Drama
Film - Komedie, Drama
1975
Film - Komedie
Film - Válečný, Drama
Film - Horor, Drama
Film - Komedie
1974
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Thriller, Drama
Travolti da un insolito destino nell'azzurro mare d'agosto
Film - Komedie, Drama
Seriál
Film - Drama
1973
Film - Drama
1972
Film - Krimi, Drama
Mimì metallurgico ferito nell'onore
Film - Komedie
Film - Krimi, Thriller
Film - Komedie
Film - Komedie
1971
Film - Drama
Film - Drama
Film - Komedie
1970
Film - Horor, Mysteriózní, Drama, Fantasy
Film - Komedie
Film
Film - Komedie, Muzikál
Film - Komedie
Hostka
1982Seriál - Rodinný, Talk-show
1975
Seriál - Hudební, Talk-show
Mariangela Melato je dodnes významnou osobností italského divadla, s filmem začala spolupracovat až jako třicetiletá, pak ale díky spolupráci s progresívními režiséry během krátké doby posbírala obdivuhodnou sbírku prestižních ocenění. Pochází z Milána a původně studovala malířství, v sedmnácti se ale proti vůli rodičů rozhodla pro herectví a v roce 1960 nastoupila k souboru Fantasio Piccoli. Poté vystřídala několik scén, vyzkoušela si i kabaret a pod vedením významných divadelních režisérů začala sklízet první úspěchy (Zuřivý Roland, Jeptiška z Monzy).
V sedmdesátých letech práci v divadle omezila, protože se stala vyhledávanou filmovou herečkou a během jedné dekády stihla natočit bezmála třicet filmů. Začínala vedlejšími rolemi pod vedením režisérů nejen italských (Yves Allégret, Luigi Zampa, Luciano Salce). Prvním větším úkolem ji pověřil Elio Petri ve filmu DĚLNICKÁ TŘÍDA JDE DO RÁJE (La classe operaia va in paradiso, 1971), v němž ji kreace manželky hlavního hrdiny vynesla Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů. K uměleckým vrcholům svého filmového herectví dospěla krátce poté ve spolupráci s režisérkou Linou Wertmüller a jejími provokativními filmy KOVODĚLNÍK MIMI, ZRANĚNÝ VE SVÉ CTI (Mimi metallurgico ferito nell′onore, 1972) a FILM O LÁSCE A ANARCHII (Film d′amore e d′anarchia, 1973), v nichž byl jejím partnerem Giancarlo Giannini. V osobním životě byl jejím partnerem televizní moderátor, herec a režisér Renzo Arbore (*1937), s nímž žila dlouhodobě od konce šedesátých let.
Ačkoli disponovala jistou dávkou půvabu, svým postavám tragikomického ražení propůjčovala bohatější rysy osobnosti a to jí přineslo úspěch i ve filmech dalších režisérů jako byli Steno (POLICISTKA – La poliziotta, 1974), Sergio Corbucci (V JAKÉM ZNAMENÍ SES NARODIL? – Di che segno sei?, 1975) nebo Mario Monicelli (DRAHÝ MICHALE – Caro Michele, 1977). Obou italských filmových cen, Davida i Stříbrné stuhy, dosáhla díky válečnému melodramatu POMOZ MNĚ SNÍT (Aiutame a sognare, 1980). Mezitím příležitostně znovu točila i v jiných produkcích, opět to bylo ve Francii, menší roli hrála také v britské sci-fi FLASH GORDON (1980).
Znatelný pokles počtu filmových rolí lze u Mariangely Melato zaznamenat v osmdesátých letech, kdy se vrátila k divadlu (Médea, Fedra, Nahé odívati, Zkrocení zlé ženy). Filmy tehdy točila minimálně, připomeňme ale znovu spolupráci s Linou Wertmüller (LETNÍ NOCI S ŘECKÝM PROFILEM, MANDLOŇOVÝMA OČIMA A BAZALKOVOU VŮNÍ – Notte d′estate noc profilo greco, occhi mandrola e odore di basilico, 1986). V roce 1983 byla členkou poroty na festivalu v Cannes, v roce 1989 v Benátkách. Tehdy také navázala spolupráci s televizí a objevila se v několika seriálech. Od roku 1993 byla delší dobu spojena s janovským divadlem Teatro Stabile, kde vynikla například v Tramvaji do stanice Touha, v posledních letech našla uplatnění v dalších osvědčených kusech světového repertoáru (Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Matka Kuráž, Smutek sluší Elektře).
V roce 2003 obdržela Mariangela Melato Řád za zásluhy o Italskou republiku.