Taťjana Aksjuta

Dětský obličej, který jí i téměř na prahu třicítky umožňoval hrát dětské role. Nejedná se o herečku mnoha rolí, přesto si tvář Taťjany Vladimirovny Aksjuty vybaví spousta diváků nejen v Rusku, ale i u nás.

Narodila se 12. 3. 1957 v Moskvě jako Taťjana Golubjatnikova. Je absolventkou GITIS který absolvovala ve třídě Vladimira Valentinoviče Kuzmina. Od absolvování školy do roku 2002 pracovala v Ruském akademickém mládežnickém divadle. Do povědomí diváků se zapsala nejen svou první rolí v romantickém filmu NEMÁTE ANI ZDÁNÍ (1980), který se stal filmem roku, ale hlavně POHÁDKOU O PUTOVÁNÍ (1982), kde hrála hlavní hrdinku Martu, která s pomocí vědce a umělce Orlanda pátrá po ztraceném bratrovi. Stejného roku kdy coby Marta putovala při hledání ztraceného bratra hrála i Moudrou Vasilisu v pohádce PO NEZNÁMÝCH STEZKÁCH. Nehledě na to, že právě účast ve filmech jí získala slávu a popularitu, Taťjana o svých rolích ve filmu mluví nerada. Jak přiznává, trvalo jí asi pět let, než se na sebe na obrazovce mohla vůbec podívat. Na premiérových projekcích, kterých se musela účastnit, se vždy dívala na druhé, ale na sebe jen skrz prsty a vždy znovu se ptala: „Proboha, jsem to opravdu já?“

Ve vzpomínkách na natáčení svého prvního filmu si vybavuje zejména rozhovory s hereckými kolegy, Nikitou Michalkovským, který hrál Romku, a Jelenou Majorovou. S nimi vedla hovory o válce a o smrti, kdy uvažovali, kdo z nich zemře jako první. Michalkovského dostihla smrt v 27 letech, kdy zemřel na rakovinu a Majorovou v 39 letech, kdy spáchala sebevraždu. Možná i tyto smutné události související s jejím prvním filmem jsou důvodem, proč se herečka vyprávění vyhýbá. Již ve svém prvním filmu se Taťjana setkala s významnými osobnostmi ruské kinematografie, Jelenou Solověj, Lidijou Fedosejevou-Šukšinou, Jevgenijem Gerasimovem a Taťjanou Peľtzer. Se svou jmenovkyní hrála ještě v několika dalších filmech a obě Taťjany se velmi sblížily. Pokud byla Taťjana Aksjuta obsazena do role, byla Taťjana Peľtzer první, kdo se o tom dověděl.

Už po natočení filmu Nemáte ani zdání se Taťjana stala velmi populární. K popularitě jí přidával právě její velmi dětský vzhled; diváci byli přesvědčeni, že se jedná o dívenku školou povinnou, herečka však v tu dobu byla již dávno vdaná. Byla doslova zavalena množstvím telefonátů a dopisů, na které se snažila odpovídat.

Její slávu a popularitu ještě znásobila Pohádka o putování s Andrejem Mironovem jako hereckým partnerem. Při natáčení bylo počítáno s tím, že se bude jednat o dvoudílný film. Až ve střižně bylo rozhodnuto, že Pohádka o putování bude jednodílná a mnoho materiálu tak nebylo použito. Při natáčení měla Taťjana na nebezpečné scény dablerku, bavilo ji ale dělat všechno sama. Mironov si na rozdíl od ní natáčení mnoha scén neužíval, protože se strašně bál výšek.

Lavina popularity se však přehnala a znovu už k obnovení její filmové slávy nedošlo. Taťjana se sama nepočítá k filmovým herečkám. Za středobod své herecké dráhy považuje divadlo, kterému se věnovala více než dvacet let. Film bere jenom jako krátkou nevýznamnou epizodu, která na její profesní dráze nezanechala výraznější stopy a sama v něm nenalézala žádné tvůrčí uspokojení. V Ruském akademickém mládežnickém divadle pracovala do roku 2002. Dlouho hrála role mladých dívek, k čemuž byla předurčena, stejně jako ve filmu, svým vzhledem. Sama přitom chtěla hrát vážné role, postavy zmítané problémy a osudové ženy. I do divadla ji svého času přivedla nešťastná láska. V tu dobu psala dekadentní verše, v nichž stylem napodobovala Zinaidu Gippius.

Nelituje, že její filmová sláva trvala vlastně jen krátce, dodnes se jí stává, že ji lidé na ulici poznávají. Sama nikdy neměla ambice propracovat se mezi často obsazované herečky, které touží být obsazeny ve všech filmech a čekat na každé další zazvonění telefonu, zda přinese novou roli.

Její bývalý manžel Jurij Aksjuta pracoval v rádiu 'Evropa plus' nejprve jako hlasatel, později jako programový ředitel a nakonec jako generální ředitel. Taťjanina dcera Polina vystudovala Moskevský literární institut a obor historie-filologie na Sorboně.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková