André Berthomieu

Francouzský režisér André Berthomieu je dnes hodnocen jako tvůrce průměrných filmů, na druhou stranu je mu nutno přiznat značný úspěch u diváků a svými filmy pomáhal nastartovat kariéru řadě později slavných herců, mezi jinými to byla Danielle Darrieux, později pak Bourvil nebo Brigitte Bardot. André Berthomieu pocházel z Rouenu a původním povoláním byl úředník, ve dvacátých letech ale odešel do Paříže, kde se pokoušel prorazit v uměleckém světě, mimo jiné jako zpěvák. Brzy se ale začal věnovat technickým profesím u filmu a začínal jako asistent režie u slavných tvůrců jako byli Julien Duvivier nebo Marcel Vidal.

Do samostatné režie se André Berthomieu pustil ještě v němé éře a za jeho první vlastní film se považuje komedie NENÍ AŽ TAK HLOUPÝ (Pas si bête, 1928) s dobově populárním René Lefevrem v hlavní roli. S tímto tehdejším idolem dívek a žen pak spolupracoval ještě na filmech MŮJ PŘÍTEL VICTOR (Mon ami Victor, 1931) nebo IDEÁLNÍ ŽENA (La femme ideale, 1933). Z režisérova vstupu do zvukové éry připomeňme melodramatický příběh COQUECIGROLE (1931), v němž titulní roli odehrála později jedna z největších hvězd francouzského filmu, Danielle Darrieux. V několika dalších filmech se objevila jiná začínající hvězda, Josette Day.

V průběhu třicátých let točil André Berthomieu několik filmů ročně, u některých z nich spolupracoval i na scénáři, jiné filmy vycházely z osvědčených divadelních her. Berthomieu ve své tvorbě zaujal poněkud svérázné stanovisko, s nímž se dodnes těžko smiřují filmoví odborníci, a sice, že film je především obchod a nikoli umění. Této teorie se držel celých třicet let a produkoval filmy líbivé, komerčně úspěšné, ovšem bez vyšších uměleckých ambicí. I do průměrných komedií a melodramat se mu nicméně nezřídka podařilo získat zvučná a dodnes slavná jména francouzské kinematografie. S Julesem Berrym natočil filmy MÉ SRDCE A JEHO MILIÓNY (Mon coeur et ses millions, 1931) nebo SMRT NA ÚTĚKU (Le mort en fuite, 1936), točil také se slavným Michelem Simonem, který hrál hlavní roli například v komedii POSLANEC EUSÈBE (Député Eusèbe, 1938). Do jednoho filmu se mu podařilo pro ústřední pár získat i dvě významné osobnosti charakterního herectví – Raimu a Françoise Rosay, kteří hráli ve filmu LE SECRET DE POLICHINELLE (1936).

V době okupace Berthomieuova tvůrčí činnost polevila a za války natočil jen čtyři filmy, z nichž byl v našich protektorátních kinech uveden kriminální snímek KOMISAŘ BERTHIER (La secret de Madame Clapain, 1943) s Raymondem Rouleau v hlavní roli. Po druhé světové válce se začala ve Francii důsledněji sledovat návštěvnost filmů v kinech a záznamy z poválečných let ukazují, že Berthomieu patřil v této době k velmi úspěšným tvůrcům. Vrátil se ke svému prvnímu filmu a natočil jeho novou verzi NENÍ AŽ TAK HLOUPÝ (Pas si bête, 1946), tentokrát se začínajícím Bourvilem v hlavní roli. Film vidělo ve francouzských kinech více než šest miliónů diváků a jednalo se o jeden z velkých triumfů té doby. Ve spolupráci s Bourvilem pak Berthomieu pokračoval dalšími dvěma filmy BÍLÝ JAKO SNÍH (Blanc comme neige, 1948) a SRDCE NA DLANI (Le coeur sur la main, 1949), které opět zaznamenaly obrovský komerční úspěch.

Mezitím Berthomieu pomohl k nárůstu popularity další začínající herečce, Giselle Pascal, jíž dal příležitost ve třech filmech, například ŽENSKÝ AKT (La femme nue, 1949). Počátkem padesátých let zůstával Berthomieu jedním z nejúspěšnějších tvůrců a jeho filmy z let 1950-1951 vidělo v kinech bezmála dvacet miliónů diváků. Z nich zabodovaly především veselohry se začínajícím Robertem Lamoureuxem NA KAŽDÉHO DOJDE (Chacun son tour, 1951) a KRÁL KAMELOTŮ (Le roi des camelots, 1951). V této době se Berthomieu začal častěji na svých filmech podílet jako spoluautor scénáře, na více filmech pracoval například s Paulem Vandenberghem. V jeho následujících filmech se začaly objevovat nové tváře filmu, například Marthe Mercadier nebo debutující Brigitte Bardot (PORTRÉT JEHO OTCE – Le portrait de son père, 1954). Poslední větší úspěch zaznamenal Berthomieu s kriminálkou V SEBEOBRANĚ (Légitime defense, 1958).

V oblasti filmu se André Berthomieu prosazoval také jako manažer, již ve třicátých letech stál u zrodu Odborové konfederace pracovníků filmu, po válce pak působil v Unii filmových odborníků a především byl v letech 1945-1955 předsedou Svazu filmových tvůrců. Z této pozice prosazoval své již výše zmíněné názory o podnikatelské podstatě oblasti filmu a stavěl se proti všem avantgardním snahám a uměleckým ambicím. Svůj obecný pohled na film prezentoval také v knize Essai de grammaire cinématographique (1946).

André Berthomieu zemřel náhle 10. dubna 1960 ve věku 57 let. Jeho filmografie zahrnuje bezmála sedmdesát natočených titulů.

Pavel "argenson" Vlach