Walter Huston

Walter Houghston (rodné jméno) pocházel z kanadského Toronta a ačkoli nikdy nedosáhl postavení opravdové hvězdy, stal se jedním z nejrespektovanějších a nejžádanějších charakterních herců anglicky mluveného divadla a filmu, a to od nástupu zvuku až po 40. léta. Původně studoval inženýrství, život však zasvětil divadlu, což je trochu s podivem, neboť je známo, že trpěl strachem z jeviště, kterého se nikdy docela nezbavil. V roce 1905 si vzal novinářku Rheu Goreovou, která se stala matkou jeho syna Johna Hustona (1906-1987), pozdějšího proslulého scénáristy a oskarového režiséra. Aby zabezpečil novou rodinu, Huston nechal estrád a začal pracovat jako inženýr pro missourijské vodárny. Naštěstí pro americkou divadelní a filmovou scénu, Hustonovy herecké schopnosti převyšovaly ty inženýrské a po jedné „skorokatastrofě“ (vodní nádrž, na které pracoval, málem zaplavila město) se v roce 1909 vrátil na profesionální hereckou dráhu.

Broadwayský debut učinil v lednu 1924. Hvězdu z něj však udělala až postava Ephraima Cabota v O'Neillově dramatu „Farma pod Jilmy“ (zfilmována roku 1958 s Lorenovou a Perkinsem). Hra měla ohromný ohlas, přesunula se na Boradway, na programu byla skoro rok a dočkala se více jak čtyřseti repríz. Sám O'Neill – jediný americký dramatik, který získal Nobelovu cenu – tvrdil, že Hustonovo ztvárnění Cabota v této hře bylo nejlepším výkonem ze všech herců všech jeho her. Ve 20. letech byl už Huston pevně zakotven na Broadwayi, když se přidal k zástupu těch, kteří to odjeli zkusit na Západ k právě se rodícímu zvukovému filmu. Pozoruhodně ztvárnil darebáka Trampase v původním Flemingově westernu THE VIRGINIAN (1929) postaveného proti pozdější superstar Gary Cooperovi, než byl obsazen jako usoužený prezident Abraham Lincoln ve stejnojmenném a předposledním filmu legendárního D. W. Griffitha z roku 1930. Ačkoli film propadl, Hustona ustanovil jedním z uznávaných velkých hollywoodských herců.

“Cosmopolitan Productions“ tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta (údajný předobraz Wellesova „Občana Kanea“) obsadila Hustona co by tvrdého policejního šéfa Jima Fitzpatricka v krimi z časů Krize THE BEAST OF THE CITY (1932), s Jean Harlow v roli děvky, která kazí jeho mladšího bratra. Byla to jedna z jeho nejpozoruhodnějších raných rolí a ukázala jeho jedinečný herecký talent v nenápadném sdělování velkých emocí („Těch pět let v Hollywoodu ze mě určitě udělalo lepšího herce. Naučil jsem se být přirozený – nikdy nepřehrávat. Zjistil jsem, že mohu hrát na jevišti stejným způsobem jako jsem hrál ve studiu: používat svůj běžný hlas, vypustit gesta, držet se nesmírně jednoduchého projevu.") Další památné role z této doby zahrnují ctnostného bankéře v Caprově dramatu AMERICKÉ ŠÍLENSTVÍ (1932) a protivníka Miss Sadie (Joan Crawfordová) v remaku Maughamova dramatu RAIN (1932) v režii Lewise Milestonea. Je jen dokladem Hustonových hereckých dovedností, že jeho předvedení farizejského Davidsona pravděpodobně překonává totéž v podání Lionela Barrymorea z němého originálu: Barrymore byl svého času obecně považován za nejlepšího amerického filmového herce až do nástupu Paula Muniho ve 30. letech.

Společnost „Cosmpolitan“, kterou Hearst původně založil, aby podnítil kariéru své milenky Marion Daviesové, dala Hustonovi ještě jednu z jeho pozoruhodnějších rolí, a to zkorumpovaného politika, který se promění v čestného prezidenta v kuriózní fantasy GABRIEL OVER THE WHITE HOUSE (1933). Huston zde hraje stejně dobře prodejného zákonodárce (vzorem byl údajně Warren G. Harding) vyneseného do Bílého domu machinacemi v politickém zákulisí, jakož i bohabojného prezidenta ovládaného Duchem svatým po téměř smrtelné autonehodě.

Velký filmový tvůrce William Wyler režíroval Hustona v jeho možná nejlepší filmové roli, titulní postavě v adaptaci románu Sinclaira Lewise TOVÁRNÍK DODSWORTH (1936), za kterou taky Huston obdržel první ze svých čtyř nominací na cenu Akademie. Zde také hledejme kořeny Hustonovy pověsti velkého herce. Pokračoval návratem na jeviště. Po třech týdnech v titulní roli Shakespearova dramatu „Othello“ (1937), sklidil obrovské ovace v broadwayském muzikálu „Knickerbocker Holiday!“ (1938), když jako Peter Stuyvestant zpíval klasický „September Song“ – jeho zvuková nahrávka se toho roku stala pro Brunswickovo vydavatelství bestselerem. Ve filmovém zpracování hry z roku 1944 mu však stejná role nabídnuta nebyla (hrál Charles Coburn). Svoji druhou oskarovou nominaci pro „nejlepšího herce“ získal jako Pan Scratch ve filmové adaptaci Benetovy fantasy THE DEVIL AND DANIEL WEBSTER (1941) a třetí, tentokrát pro „nejlepšího herce ve vedlejší roli“ za Cohanova (James Cagney) otce v Curtizově muzikálu YANKEE DOODLE DANDY (1942).

Krátké cameo dostal jako umírající námořní kapitán, který odevzdává sošku sokola do rukou detektiva Sama Spadea (Humphrey Bogart) v krimi MALTÉZSKÝ SOKOL (1941), se kterou spatřil poprvé světlo světa žánr „noir“ - film se stal slavným režisérským debutem jeho syna Johna. Walter pokračoval ziskem Oskara pro „nejlepšího herce ve vedlejší roli“ za postavu starého prospektora Howarda v dobrodružném westernu POKLAD NA SIERRA MADRE (1948), opět v režii jeho syna Johna (a opět s Bogartem). Když cenu v roce 1949 Huston přebíral, tak řekl: „Před mnoha lety. Mnoha a MNOHA lety, jsem vychoval chlapce a řekl mu, 'Synku, jestli se někdy staneš scénáristou, pokus se napsat něco dobrého pro svého starého otce.' A on to přisámbůh udělal!“ (John taky převzal za „Poklad“ Oskara, pro „nejlepší režii“.)

Walter Huston zemřel následujícího jara v Beverly Hills následkem aortálního aneurysmatu, den po svých šestašedesátinách a jenom devět dní před narozením prvního vnuka Tonyho. Byl třikrát ženatý. Je dědečkem Tonyho Hustona (1950) a herců Anjelicy Hustonové (1951) a Dannyho Hustona (1962). V jeho rodě nalezneme tři generace oskarových vítězů: Walter, syn John Huston a vnučka Anjelica (podobně je na tom už jen filmařská rodina Coppolů, kam patří mimochodem i Nicolas Cage). Díky velkému talentu a umírněnému stylu jméno Waltera Hustona neutrpělo tak jako u jiných jeho „velkých“ vrstevníků z 30. let, zdá se, že se naopak časem vyleštilo, když emotivní herecký projev minulosti vystřídal klidnější styl, který pokračuje dodnes.

Marek "džanik" Janík