Teresa Wright

"Vždy jsem chtěla být pouze herečkou, nikoli hereckou hvězdou."

Muriel Teresa Wright se narodila v newyorském Harlemu. Rodiče se poměrně brzy rozešli a ona vyrůstala u příbuzných. O hraní se začala zajímat poté, co uviděla Helen Hayesovouve hře "Victoria Regina" (1936). Začínala ve školních představeních, dvě léta strávila jako stipendistka ve Wharf Theater v massachusettském Provincetownu. Po maturitě na Columbia High School v Maplewoodu odešla v v roce 1938 do New Yorku, poupravila si jméno (jednu herečku Muriel Wrightovou už tam totiž měli) a kariéru zahájila v Divadle Henryho Millera ve hře "Naše městečko". Od podzimu 1939 začala účinkovat v dramatu "Můj život s otcem", kde tuto přirozenou a půvabnou herečku pro film objevil Samuel Goldwyn. Okamžitě jí nabídnul roli dcery Bette Davisové ve filmové adaptaci LIŠTIČKY (1941) a pětiletou smlouvu. Aby si uchovala vážnost, dala si do smlouvy na hollywoodské poměry nevídané podmínky: nebylo ji např. možno nejen fotit v plavkách, šortkách nebo při běhu na pláži, ale mj. ani při hře s kokršpanělem nebo jak okopává zahrádku.

Její filmový nástup byl přímo raketový: první role a hned nominace na Oskara. Následující rok byla nominována opět, tentokrát za hlavní roli ženy baseballové ikony Lou Gehringa (Gary Cooper)v životopisném dramatu PÝCHA YANKEEŮ (1942) a za vedlejší roli snachy Greer Garsonovéve válečné romanci PANÍ MINIVEROVÁ (1942), kteroužto nominaci nakonec i proměnila.Wrightová je jedním z desítky herců, kteří byli nominováni na Cenu Akademie v obou kategoriích v jednom roce, zůstává však doposud jediným (2013), který byl nominován na Oskara za roli v každém ze svých prvních tří filmů. Podle režiséra Hitchcocka - ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943) - byla Wrightová jedním z nejinteligentnějších herců, se kterými kdy pracoval. Nezapomenutelná byla role Peggy ve Wylerově sedmioskarovém dramatu NEJLEPŠÍ LÉTA NAŠEHO ŽIVOTA (1946) o osudech vojáků vracejících se do civilního života. Podle Wylera byla jednou z nejslibnějších hereček a podle jednoho kritika se snad její projev ani nedal nazvat hraním a kdyby pro nic jiného, tak jenom kvůli jejímu mistrovství by mohl vidět film tucetkrát po sobě. Další film o válečných veteránech – Zinnemanovi MUŽI(1950) – byl současně filmovým debutem Marlona Branda.

Hlavní roli pro western SOUBOJ NA SLUNCI (1946) psal původně její manžel Niven Busch pro ni, kvůli těhotenství však musela odmítnout. S Buschem žila v letech 1942-1952 a měla syna (1944) a dceru (1947). Rok nato si už ale zahrála po boku Roberta Mitchuma ve westernu PURSUED (1947), jehož autorem byl opět její muž. Nadšené kritiky sklidila za romantické drama OKOUZLENÍ (1948) s Davidem Nivenem a v prosinci téhož roku, poté co se vzepřela systému studia, které jí vyneslo k slávě, se Teresa dostala do otevřeného konfliktu se Samuelem Goldwynem. Výsledkem bylo vypovězení smlouvy (brala v té době 5000 dolarů týdně). V 50. letech se objevila v několika neúspěšných filmech, její výkony byly ale jako obvykle nadále vyzdvihovány. Těžiště svého působení začala pomalu přesouvat do televize a na divadlo. V roce 1959 si vzala uznávaného divadelního autora Roberta Andersona, se kterým pak prožila dalších téměř dvacet let. V roce 1975 si zahrála na Broadwayi ve "Smrti obchodního cestujícího" a pět let poté za "Morning's at Seven" obdržela Cenu Dramatické sekce. Z posledních filmů stojí za zmínku KDYSI DÁVNO (1980), role babičky v BÝT DOBROU MATKOU (1988) s Dianou Keatonovou a dojemná role Miss Birdie vedle Matta Damona v Coppolově VYVOLÁVAČI DEŠTĚ(1997). Třikrát byla nominována na televizní Cenu Emmy (naposled 1989). Na divadle se naposledy představila v roce 1991.

Posledních deset let života strávila poklidně ve svém domě v Bridgewateru. Příležitostně se objevovala na filmových festivalech (Edinburgh 1996) a událostech spojených s baseballovým klubem New York Yankees. Finančně přispěla do fondu na podporu prezidentské kandidatury Billa Clintona. V roce 2003 se coby bývalá vítězka zúčastnila oskarové ceremonie. Teresa Wrightová zemřela na srdeční selhání v Yale-New Haven Hospital v Connecticutu. Na Hollywoodském chodníku slávy má dnes dvě hvězdy, jednu za filmovou a druhou za televizní tvorbu. Jeden z vnuků (Jonah Smith) se podílel na produkci Aronofského filmů PÍ (1998) a REQUIEM ZA SEN (2000).

"Slečna Wrightová seděla u svého toaletního stolku a vypadala jako holčička, která zkouší matčinu kosmetiku. Už od první chvíle jsem v ní objevil, dalo by se říct nestrojenou upřímnost a přitažlivost." (Samuel Goldwyn)

Marek "džanik" Janík