Španělský herec José Luis de Villalonga se svým aristokratickým vzezřením a dvěma metry výšky patřil dlouhá léta k výrazným osobnostem západoevropského filmu, i když jen v menších rolích, kromě toho se prosadil také jako novinář a společenská celebrita. Narodil se v Madridu do významné šlechtické rodiny, jeho celé jméno zní José Luis de Villalonga y Cabeza de Vaca, po otci později užíval titul 9. markýze z Castelvellu. Významnou osobností byl dědeček z matčiny strany, markýz Vicente Cabeza de Portago (1866-1921), který byl španělským ministrem kultury a také guvernérem Madridu. Díky němu patřili Villalongové do kruhu přátel královské rodiny a po vyhlášení republiky ve Španělaku emigrovali.

José Luis prožil pestré dětství a mládí, první dva roky života strávil kvůli špatnému zdraví na německých klinikách, v roce 1931 s rodiči emigroval do Francie, později se na otcův popud zúčastnil španělské občanské války na straně generála Franca. Na rozdíl od otce se ale později s Francovým režimem názorově rozešel a v roce 1945 Španělsko opustil. Téhož roku se oženil s anglickou aristokratkou Essylt Scott-Ellis (1916-1983), díky níž získal příbuzenské vazby na britskou smetánku. Brzy se prosadil jako novinář, jako osobnost pohybující se mezi aristokratickou elitou začal psát články do novin a časopisů. Proslavil jej také první román Las ramblas terminal en el mar (1954), který byl ve Španělsku zakázán a Villalongovi byl zapovězen i návrat do země.

Koncem padesátých let si Villalongy povšimli filmoví producenti a hned jeho debut před kamerou znamenal poměrně velkou roli milence hlavní hrdinky (Jeanne Moreau) ve filmu MILENCI (Les amants, 1958). V průběhu šedesátých let se objevil v řadě dalších filmů, nezřídka v rolích Španělů, připomeňme alespoň významné tituly jako CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 à 7, 1962) nebo MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963). Nabídku z Hollywoodu sice odmítl, ale nakonec právě díky americkému filmu SNÍDANĚ U TIFFANYHO (Breakfast at Tiffany´s, 1961) pronikl do celosvětového povědomí postavou brazilského milionáře José Pereiry.

Také v následujících letech točil několikrát ročně, hlavně ve Francii, příležitostně také v Německu, poměrně často pracoval i v Itálii. V roli italského knížete se objevil také v britském filmu DRAHOUŠEK (Darling, 1965), mihnul se i ve Felliniho titulu GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965), z jeho další filmografie ve Francii připomeňme Verneuilovu kriminálku KOŘIST (Le casse, 1971). Po pádu Francova režimu ve Španělsku se občas vyskytl i ve španělských filmech, zvláště v osmdesátých letech, po boku Sharon Stone hrál ve španělsko-americkém filmu KREV A PÍSEK (Sangre y arena, 1989).

Bohatý byl také soukromý života José Villalongy. Přestože jeho první manželství trvalo přes čtvrt století, rozhazovačný styl života vedl ke konfliktům s manželkou, Villalonga proslul také svými nemanželskými vztahy, mezi nimiž se vyjímá především francouzská filmová hvězda Michèle Girardon. Po rozvodu s první ženou se Villalonga podruhé oženil v roce 1974 se Syliane Morell a adoptoval i jejího syna Fabricia (z prvního manželství měl přitom již dvě děti). V roce 1999 následoval druhý rozvod a třetí sňatek s novinářkou Begonou Anarguren, i toto manželství ale skončilo rozchodem (2002).

Svůj soukromý život včetně bouřlivých vztahů se ženami vtělil Villalonga do čtyř autobiografických knih, mezinárodního uznání se mu ale dostalo díky životopisné knize o španělském králi Juanu Carlosovi, která vznikla jako rozhovor na Mallorce (El Rey: Conversaciones con Don Juan Carlos, 1993). V roce 1994 obdržel Villalonga ve Francii Řád Čestné legie.

José Luis de Villalonga zemřel ve svém domě na Mallorce 30. srpna 2007 ve věku 87 let.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře