Werner Krauss

Werner Johannes Krauß byl německý herec, s neuvěřitelným uměním proměny. Epocha německého filmu dvacátých let je pevně spjata právě s Kraußem a jeho talentem. Elisabeth Bergnerová jej označila za nejlepšího herce své doby a "démonického, charismatického génia". Byl také antiseministou a jeho "názorové souznění" s národními socialisty (1933-1945) z něj defakto udělalo nacistu.

Narodil se 23. června 1884 na faře (dědeček byl farářem) ve Gestungshausenu do rodiny poštovního úředníka Paula Krausse a jeho manželky Karolíny, rozené Wustová. Od roku 1898 studoval v dnešní Vratislavi učitelský ústav. V roce 1902 mu bylo zakázáno vyučovat. Důvodem bylo jeho učinkování ve vratislavském divadle Lobe. Krauß jako státní zaměstnanec nemohl hrát divadlo a dostal na výběr. Rozhodl se pro povolání herce. (Později, když poskytoval novinářům rozhovory, odpovídal na otázku, proč se chtěl stát hercem: "Nikdy jsem jím být nechtěl!") Protože neměl herecké vzdělání musel se ze začátku spokojit s malým platem a malými rolemi. Vystřídal divadla v Gubenu, Magdeburgu, Brombergu, Aachenu, Norimberku a Mnichově. V roce 1913 se setkal na jevišti z Alexanderem Moissinim a získal od něj doporučení, které mu pomohlo k úspěšnému přijetí do berlínského Německého divadla. Má talent a ve stejném roce alternuje hlavní role (Lindekuhna ve WEDEKINDS MUSIK, krále Claudia v HAMLETOVI, Mephista ve FAUSTOVI a Franze Moora v Schillerově DIE RÄUBER).

V roce 1915 byl povolán do německé armády. Odsloužil si tři měsíce v Kielu u námořnictva, poté byl propuštěn do civilu a vrátil se k divadlu. V roce 1916 byl poprvé kontaktován filmaři. Debutoval rolí Daperdutta v HOFFMANNS ERZÄHLUNGEN (HOFFMANNOVY POVÍDKY) a do konce války stihl natočit 30 dalších filmů! Krauß ztvárňoval zpočátku záporné, zpustlé, démonické postavy a zhýralce. V roce 1918 si zahrál sadistu s holínkami a bičem v DIDA IBSENS GESCHICHTE. Čínského obchodníka s drogami v OPIUM, 1919 a ve TOTENTANZ hrál vraždícího mrzáka. (Jedná se o legendu ze 14. století, u nás známou jako DANCE MACABRE, nebo-li TANEC KOSTLIVCŮ.) S koncem 1. světové války patřil již k známým a dobře placeným filmovým hercům.

Stále se věnoval divadlu. Z dobových recenzí je zřejmé, že vytvořil v poválečných letech mnoho úspěšných divadelních rolí, jako např. Hamleta, Wallensteina, Mephista, Franze Moora ve hře DIE RÄUBER, nebo Jaga v OTHELLOVI. V roce 1920 mu přinesl mezinárodní ohlas legendární němý film DAS CABINET DES DR. CALIGARI. Zazářil společně s Conradem Veidtem. Krauß se nikdy netajil svými sympatiemi k nacistům, z kterými se umělecky ztotožnil. Nebyl tzv. "starým členem strany", (rozhodující byl vstup do strany před obdobím červenec 1932 až leden 1933). Svůj první propagandistický film natočil v roce 1931. Jmenoval se YORCK. Propagandistický byl pro svůj protifrancouzský tón. Němci, kteří za deset let budou dupat Evropou a zavádět "nové pořádky", natočili film o francouzské okupaci Německa během Napoleonských válek. Krauß si zahrál generála Ludwiga Yorcka von Wartenburga. Byl to jediný film, který produkoval osobně Ernst Hugo Correll, což byl tehdejší šéfproducent UFY. (Correll byl v roce 1939 Goebbelsem zbaven všech funkcí a propuštěn. V roce 1942 zemřel na srdeční selhání v Garmisch-Partenkirchenu. Dodnes se neví, co bylo v pozadí.) Pro Krauße to byl první zvukový film. V lednu 1933 podepsal smlouvu s Burgtheater ve Vídni. Jeho první rolí byl Napoleon ve hře STO DNÍ. Jedním z autorů této hry byl italský premiér Benito Mussolini. Divadelní hra byla o rok později zfilmována a Krauß ve zfilmované verzi hrál opět hlavní roli. Krátce nato se setkal s Josephem Goebbelsem. Setkání bylo velmi vřelé, Krauß obdržel nabídku stát se presidentem říšských divadel. Tuto funkci (byl zastupujícím prezidentem) vykonával v období 1933 až 1935. Po smrti von Hindenburga byl signatářem výzvy, která žádala spojení funkcí říšského presidenta a říšského kancléře. Samotným Hitlerem byl hodnocen jako důležitý kulturní reprezentant nacistického Německa a v roce 1934 obdržel titul "Státní herec". V roce 1939 si zahrál tajného radu a lékaře Dr. Rudolfa Virchowa ve filmu ROBERT KOCH, DER BEKÄMPFER DES TODES. Hlavní roli doktora Kocha vytvořil Emil Jannings. Film získal ve stejném roce 1. cenu na festivalu Biennale. V roce 1940 si zahrál v antisemitickém filmu JUD SÜß a o dva roky později v propagandistickém DIE ENTLASSUNG. V srpnu 1944 bylo jeho jméno zaneseno na seznamy "Boží milosti". Šlo o seznam osob, které považoval režim za klíčové a tímto se vyhnuly nasazení na frontě.

Po válce mu bylo zakázáno hrát. Hlavním důvodem bylo jeho učinkování ve filmu JUD SÜß. Film pojí s Wernerem jedna zvláštnost. Podle obsazení hrál Werner sekretáře Levyho, rabína Loewa, Isaaka Schächtera a starce u okna. Dříve jsem zmínil jeho umění proměny. Werner později uvedl, že s vyjímkou Josepha Süße odehrál všechny mluvící židy. To znamená, že ve skutečnosti odehrál šestiroli! V roce 1946 byl vyhoštěn z rakouského Mondsee, kde žil, do Německa. Podle Der Spiegel, 1/1987 se po válce živil jako pastevec. Poté byl pro změnu vyhoštěn z Německa, které jej považovalo za rakouského občana zpět do Rakouska. (Německé občanství získal znovu v roce 1951.) V roce 1948 se vrátil do vídeňského Burgtheater. K filmování se vrátil roku 1949 detektivkou PRÄMIEN AUF DEN TOD. V roce 1954 se dočkal rehabilitace a byl mu propůjčen "Spolkový záslužný kříž". V roce 1955 natočil gramodesku DER ALTE FAUST UND MEPHISTO. A opět dokázal, že je herec s velkým "H". Namluvil Fausta a Mephista, aniž by si kdokoliv čeho všiml. Werner Johannes Krauß byl třikrát ženatý. V letech 1908 až 1930 s Paulou Saengerovou. Od roku 1931 do roku 1940 s herečkou Marií „Migo" Bardovou. A od roku 1940 s Liselotte Grafovou. Herec je pohřben na vídeňském centrálním hřbitově.

ČSFD.cz