Jan F. Fischer

Jan F. Fischer (uváděn i jako Jan Frank Fischer) se narodil 15. září 1921 v Lounech. Už od dětství svůj zájem dělil mezi hudbu, malířství, architekturu a cizí jazyky. Avšak hudba nakonec zvítězila. Odmaturoval na gymnáziu v Kralupech (1940). A na pražské Státní konzervatoři studoval kompozici (1940 – 1945) a pak mistrovskou školu u Jaroslava Řídkého (1945 – 1948).

Snažil se vystudovat hudební vědy u Josefa Huttera na Karlově Univerzitě (1945 – 1948), ale titul PhDr. získal až v roce 1990. Po celý svůj život se realizoval jako hudební skladatel ve svobodném povolání. Ve své kompozici se snažil o nové postupy a projevy. Byl členem českých i mezinárodních organizací (SČSKU, ČHF, ISCM, CISAC, SČS, Přítomnost).

Jako hudební skladatel „vyprodukoval“ hudbu klavírní, komorní („České nebe“), vokální („Chumelí se, chumelí“), orchestrální („Pastorální symfonietta“, „Tryzna pro orchestr“, „Obrazy“), estrádní hudbu, opery („Ženichové“, „Romeo, Julie a tma“, „Copernicus“, „Hry“, „Dekameron“), balety („Eufrosina“, „Batalion“, „Loutkář“), rozhlasovou („Ve stínu lípy“) a scénickou hudbu téměř ke stovce hrám („Císařův mim“, „Don Juan“, „Bohatství“, „Ženský boj“, „Hamlet“, „Smrt obchodního cestujícího“, „Zdravý nemocný“, „Macbeth“, „Adam a Eva“), které uvádělo často Národní divadlo v Praze, Vinohradské divadlo, Realistické divadlo, Městská divadla pražská, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Hudební divadlo v Karlíně a další oblastní divadla.

Nevyhýbal se ani taneční hudbě a písním. Psal i operní libreta. Ze španělštiny Fischer překládal např. autory Miguela de Cervantese, Lope de Vegu, Pedra Alarcóna. Jeho první ženou byla překladatelka Olga Fischerová. Napsal i hudbu pro Laternu magiku, polyekrán (s výstavou EXPO 58 v Bruselu). Často byl autorem hudby k animovaným filmům (HRNEČKU, VAŘ!, ŠŤASTNÝ LEV, JAK SE ČLOVĚK NAUČIL LÉTAT, ŠPATNĚ NAMALOVANÁ SLEPICE nebo PROČ SE USMÍVÁŠ, MONO LISO?), a u posledních dvou jmenovaných obdržel skladatel Jan F. Fischer dvakrát Cenu o nejlepší hudební dílo (1964 a 1967). Jeho hudba byla vydávána na audio nosičích (často v produkci Supraphonu nebo Pantonu).

Jeho hudba zněla taktéž koncertně. V 50. a 60. letech skládal i filmovou hudbu. Jako hudební skladatel spolupracoval třeba mj. s režiséry Jaromírem Pleskotem: NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE (1954), OBUŠKU, Z PYTLE VEN! (1955), KAM S NÍM? (1955) a ROBINSONKA (1956), Alfrédem Radokem DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), Ivo Novákem ŠTĚŇATA (1957) a HLAVNÍ VÝHRA (1958), Jaroslavem Balíkem BOMBA (1957), Václavem Krškou ZDE JSOU LVI (1958), Miroslavem Hubáčkem OŠKLIVÁ SLEČNA (1959), Oldřichem Daňkem TŘI TUNY PRACHU (1960), POHLED DO OČÍ (1961), SPANILÁ JÍZDA (1963), LOV NA MAMUTA (1964) a KRÁLOVSKÝ OMYL (1968), Jaroslavem Machem RYCHLÍK DO OSTRAVY (1960) a Vladimírem Sísem LEDOVÍ MUŽI (1960). Psal texty k filmový písním (BOMBA aj.).

Od roku 1961 rozšířil spolupráci s novými režiséři – tak s Evaldem Schormem KAŽDÝ DEN ODVAHU (1964), Pavlem Kohoutem 7 ZABITÝCH (1965) a s Josefem Machem OBJÍŽĎKA (1968). Fischerovým nejčastějším režisérem byl Jaromír Pleskot, Ivo Novák a zejména Oldřich Daněk, jeho film KRÁLOVSKÝ OMYL byla poslední práce, kterou pro český film Fischer vytvořil.

Ale po roce 1968 se skladatel Jan F. Fischer v české kinematografii odmlčel, ale navázal práci s Československou televizí na inscenacích (PINOCCHIOVA DOBRODRUŽSTVÍ, AGENTURA PEPA, PILÁT PONTSKÝ, ONOHO DNE, KADEŘ KRÁLOVNY BERENIKÉ, Z HŘÍČEK O KRÁLOVNÁCH) a taktéž seriálech (BYL JEDNOU JEDEN DŮM, ŽENA ZA PULTEM). Komponoval i pro krátké filmy (VE JMÉNU MÍRU či MILIARDY KOLEM NÁS).

Za své dílo mnohokrát obdržel ocenění na domácí a zahraniční půdě (často na hudebních a jiných festivalech). Za polyekrán na EXPO 58 Čestné uznání mezinárodní poroty za hudbu (1958), Cenu Hlavního města Prahy (1963) za operu „Romeo, Julie a tma“, za operu „Copernicus“ Cenu Svazu československých skladatelů (1985) a dále Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958).

Dokázal pracovat až do vysokého věku. PhDr. Jan F. Fischer zemřel 27. ledna 2006 v Praze ve věku nedožitých pětaosmdesáti let. Nesmí být zaměňován za hudebního skladatele Luboše Fišera (1935 – 1999), kreslíře Jana Fischera (1907 – 1960) nebo divadelního režiséra a herce Jana Fischera (*1921).

Jaroslav "krib" Lopour