Anita Caprioli

Anita Caprioli se narodila 11. prosince 1973 ve Vercelli (oblast mezi Milánem a Turínem). V dětství se věnovala osm let baletu, ale již při každém učení se textů do školy, cítila, že by se ráda herectví věnovala. Jelikož její rodina hodně navštěvovala divadla a matka byla divadelní herečkou, měla později ve své rodině oporu při výběru povolání. Poprvé stála na jevišti ve svých sedmi letech.

Po studiu herectví v Miláně se roku 1991 Anita odstěhovala do Říma, kde se účastnila seminářů a studovala dramatickou školu Beatrice Bracco. Po dokončení odešla v roce 1995 do Londýna, kde se účastnila několika workshopů pod vedením Andrea Brookse. Tento divadelní režisér jí také obsadil v Goldoniho hře LOCANDIERA. V devadesátých letech se úspěšně objevovala na divadelních prknech ve hrách jako, CERCHIO DI GESSO DEL CAUCASO, LA LOCANDIERA, či IL BERRETTO A SONAGLI.

Ve filmu Anita debutovala ve snímku, Davide Ferraria, TUTTI GIU PER TERRA (1997), v roli Beatrice, jedné z dívek, které svádí hlavního hrdinu, ač je stále pannou. Od té chvíle, již šla herecká hvězda Anity na křivce popularity stále jen směrem vzhůru. Popularitu jí přináší jak filmová, tak televizní tvorba. Televizní miniseriál LA DOONA DEL TRENO (ŽENA Z VLAKU) – 1998 a její role Gemmy jsou toho důkazem. Další úspěšnou televizní tvorbou, je například L'ALTRA DONNA (2002), CIME TEMPESTOSE (2004), či SACCO & VANZETTI (2005).

Filmové plátno nám pak Anitu nabízí v mnoha úspěšných rolích. Gabrile Salvatores využil Anitu pro roli Mary ve filmu DENTI (2000) a film uspěl na filmovém festivalu v Benátkách. Roku 2001, jako Ancilla, hrála Anita v dramatu VAJONT – LA DIGA DEL DISONORE o katastrofě u hory Mont Toc. Povedenou komedií je SANTA MARADONA (2001), kde hrála se Stefanem Accorsim. Velmi úspěšná komedie MA CHE COLPA ABBIAMO NOI (MŮŽEME SNAD ZA TO?) od Carla Verdoneho, měla i díky Anitě v roce 2003 hvězdné obsazení. Anita zde hrála dívku, která má problémy s bulimií. Jako Adriana Cutolo, pak hrála ve snímku s mnoha oceněními a nominaceni LA GUERRA DI MARIO (2006). Malebná hudba Ennia Morriconeho doprovází historický film I DEMONI DI SAN PIETROBURGO (DÉMONI PETROHRADU), kde se Anita představila jako Aleksandra. V roce 2011 natočil Paolo Genovese úspěšnou komedii IMMATURI a o rok později přišel s pokračováním IMMATURI - IL VIAGGIO. Oba díly získali nominace jako nejlepší komedie a nejlepší hudba. Anita je zde v roli Eleonory jednou z hlavních hrdinek.

V rovněž v italském dabingu má Anita své místo a uvést lze například hlas královny Gorgo (Lena Headey) v historickém velkofilmu 300: BITVA U THERMOPYL. V roce 2003 obdržela Anita na Sannio Film Festu, jako nový ženský herecký objev, cenu „Golden capital“. Roku 2008 patřila mezi ty, kteří díky komedii SI PUO FARE (2008), získali na Rome Film Festu ocenění „L.A.R.A. Award - Special Mention“. Stříbrná stuha, je ocenění, které uděluje italský národní svaz filmových novinářů a Anita byla na tuto cenu zatím nominována dvakrát. Roku 2008 to bylo za roli Michely Nardini v komediálním dramatu NON PENSARCI (NEMYSLI NA TO) – 2007 (snímek vyšel i u nás na DVD v roce 2011) a v roce 2011 pak za roli Rity v dramatu CORPO CELESTE (2011). Role Rity, jí také přinesla o rok později nominaci na „David di Donatello Awards“. V roce 2012 také zvítězila na Giffoni Film Festivalu a odnesla si „Giffoni awards“.

Anita je jednou z novodobých italských hereček, která dokáže exportovat i za hranice své země svůj talent, svůdnost a italskou krásu. Dnes je skutečnou hvězdou italské kinematografie. V jednom rozhovoru na dotaz co pro ni znamená ženskost, odpověděla: „když si vzpomenu na slovo ženskost, vybaví se mi čistá bílá barva“. K tomu lze jen dodat, že Anita je v tom případě klasickým úkazem bílé barvy.

Petr "Hennes" Hennebichler