Jan Seidel

Osobnostcsfd.cz

Skladatel

Filmografie

Skladatel

1979

Pan Vok odchází

Film - Komedie, Historický


1978

Skandál v Gri - Gri baru

Film - Drama, Historický


1977

Všichni proti všem

Film - Komedie


1975

Tam, kde hnízdí čápi

Film - Drama


1974

Za volantem nepřítel

Film - Drama


1969

Přehlídce velím já!

Film - Komedie


1965

Úplně vyřízený chlap

Film - Drama


1964

Strakatí andělé

Film - Povídkový, Drama


1963

Lucie

Film - Drama


1959

Mstitel

Film - Drama


1957

Poslušně hlásím

Film - Komedie, Válečný

V pátek ráno

Film - Komedie, Krátkometrážní


1956

Dobrý voják Švejk

Film - Komedie, Válečný


1955

Strakonický dudák

Film - Pohádka


1952

Anna proletářka

Film - Drama


1950

Temno

Film - Drama, Historický


1949

Pan Habětín odchází

Film - Drama


1938

Naše země

Film - Dokumentární, Krátkometrážní

Životopis

Jan Seidel se narodil 25. prosince 1908 v Nymburce. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na ČVUT v roce 1932, krátce studoval malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění v Praze (1934 – 1935), krátce učil na pražském reálném gymnáziu, ale nakonec se cele věnoval hudbě.

Skladbu vystudoval u Aloise Háby na pražské Státní konzervatoři (1936 – 1940) a soukromě u J. B. Foerstra. Ve 30. letech spolupracoval jako skladatel scénické hudby a dirigent od 1936 s Divadlem Míly Mellanové, Novým divadlem, D 34 (1936 – 1938), Československým rozhlasem a na „Multimediálních kinetických kreacích“ také s architektem Zdeňkem Pešánkem.

Dál byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta (1938 – 1945), uměleckým ředitelem Gramofonových závodů Supraphonu (1945 – 1953), kde jako zakladatel pořizoval nahrávky s předními hudebními umělci a úplné nahrávky oper z pražského Národního divadla. Nakonec byl do Národního divadla angažován jako šéf opery (4. říjen 1958 – 29. únor 1964) a hlavní dramaturg opery (1. říjen 1967 až 30. září 1975).

S operou ND pořádal zájezdy po ČSR (1959) a po světě, představení na Pražském hradě, Děvíně a pod Řípem (1962) a koncerty orchestru ND. Do odchodu na penzi ještě Seidel působil v Československém rozhlase Praha (1975 – 1978). Už od mládí byl levicově orientovaný, proto se po roce 1948 angažoval i v různých svazech a funkcích: předseda a člen ÚV Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1980 – 1987) a též festivalového výrobu Pražského jara (od 1978).

Ve své skladatelské práci byl ovlivněn hudbou české tradice (Josef Suk či učitel J. B. Foerster) a po roce 1945 socialistickým realismem. Skládal symfonická díla, kantáty, sbory, opery („Tonka Šibenice“), instrumentální koncerty („Da, my s Vámi“, „Lidé, bděte!“, „Vzkaz živým“), hudbu vokální, komorní, scénickou („Dnes večer přijde přítel“, „Strakonický dudák“, „Píseň našeho žití“ aj.), rozhlasovou i pro gramofonové desky („Popelka“, „Broučci“, „Staré ženy“) a masové písně, z nichž známé: „Kupředu, zpátky ni krok“, „Zpěv svobody“ i „Setkání“.

Přeložil Straussovu operu „Mlčenlivá žena“. V ND se snažil diváky seznamovat s klasickými operami, ale i moderními díly. Zajímal se o lidové písně, které upravoval a vydával ve sbírkách. Jan Seidel se podílel svou skladatelskou činností i na naší české kinematografii.

Nejprve skládal hudbu pro dokumenty a krátké filmy, poprvé roku 1938 a pravidelně od 1948 (NAŠE ZEMĚ, VÍTĚZNÝ LID, INTERNACIONÁLA, LÁSKA, LENIN V PRAZE, VYZNÁNÍ UMĚLCE a nebo HUDEBNÍ PŘEHLED). U řady snímků byla použita jen jeho hudba k písním (např. KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ, LUCIE, ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP, ŽERT, VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ!, BLÁZNI A DĚVČÁTKA, MUKA OBRAZNOSTI, PRAVIDLA KRUHU či VRACENKY).

V českém hraném filmu pracoval jako budovatelský hudební skladatel pouze v 50. a 70. letech, kdy se nejčastěji točily politicky poznamenané filmy. Z celkem třinácti snímků, ke kterým složil hudbu, režíroval jedenáct režisér Karel Steklý: TEMNO (1950), ANNA PROLETÁŘKA (1952), STRAKONICKÝ DUDÁK (1955), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957), MSTITEL (1959), ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL (1974), TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (1975), VŠICHNI PROTI VŠEM (1977), SKANDÁL V GRI – GRI BARU (1978) a PAN VOK ODCHÁZÍ (1979).

Zbylé dva tituly si na konci 40. a v 50. letech rozdělili Václav Gajer (u něhož Jan Seidel jako skladatel v hrané tvorbě debutoval) – PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949) a Zdeněk Podskalský – středometrážní film V PÁTEK RÁNO (1957). Za filmovou hudbu ke Steklého filmu TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (1975) získal Cenu za hudbu (1976) na XIV. FČSF Brno.

Za svojí další práci a angažovanost obdržel Státní cenu (1951), Řád práce (1959), tituly Zasloužilého (1973) a Národního (1976) umělce a Řád republiky (1978). Je též autorem odborných a popularizačních článků a knih o hudbě („Národ v písni“, „Zpěvy betlémské“, „Zpěv domova“, „Zahrajte mi do kola“ a jiné).

Po roce 1989 se stáhl do naprostého soukromí. Významný český hudební skladatel, šéf a dramaturg činohry ND, dirigent a organizační pracovník Jan Seidel zemřel 23. června (ale některé prameny chybně uvádějí 6. červen) 1998 v Praze ve věku vysokých nedožitých devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.