Francine Bergé

Herečka Francine Bergé pochází z umělecké rodiny, od dětství se věnovala baletu, později hrála amatérské divadlo a začala studovat herectví na Národní konzervatoři dramatických umění v Paříži. Ještě jako studentka debutovala i před filmovou kamerou a v menší roli služky se objevila v Renoirově filmu ELENA A MUŽI (Elena et les hommes, 1956). Absolutorium konzervatoře s první cenou v oboru tragédie pro ni znamenalo automatický vstup na nejprestižnější francouzskou divadelní scénu Comédie Française. Tady sice strávila jen dva roky, ale stihla nasbírat zkušenosti ve francouzské i světové klasice, které pak zúročila na dalších jevištích.

V šedesátých letech se Francine Bergé věnovala hlavně divadlu a její filmografie se rozrůstala jen pozvolna, několikrát ale spolupracovala s režiséry významných jmen, jako byli Georges Franju (JUDEX, 1963), Roger Vadim (REJ – La ronde, 1964) nebo Michel Deville (BENJAMIN ANEB DENÍK PANICE – Benjamin, 1968). Často pracovala také v televizi, kde natáčela adaptace divadelních her, původní inscenace i seriály, před kamerou mnohokrát stála v historických kostýmech.

V divadle spolupracovala s neméně významnými režiséry (Jean Meyer, Roger Planchon), v 60. letech působila hlavně v Théâtre du Palais Royal, střídavě hrála ale i na dalších scénách, často hostovala také na proslulých divadelních festivalech, především v Avignonu, později rozšířila své působení i o regionální divadla a hrála například v Nice, Marseille nebo Strasbourgu. Vedle osvědčené klasiky (Shakespeare, Moliere, Racine) excelovala i v moderním repertoáru (Cestující bez zavazadel, Zámek ve Švédsku). Za roli Bereniky ve stejnojmenné Racinově hře získala v roce 1970 cenu Svazu divadelních kritiků, o mnoho později byla nominována na Molièrovu cenu za svou kreaci v Haimově hře Jeux de scene (2003).

S filmem nadále spolupracovala spíše jen výjimečně, dvakrát ale hrála s Alainem Delonem (PAN KLEIN – Monsieur Klein, 1975; DOKTOR – Le toubib, 1979), před kamerou se objevila v menších rolích i v dalších významnějších filmařských počinech té doby (DOCELA OBYČEJNÝ PŘÍBĚH – Une histoire simple, 1978). Později se znovu setkala s Alainem Delonem, s nímž ve filmu ZLOČIN (Le crime, 1992) vytvořila manželský pár. V posledních letech jsme Francine Bergé mohli vidět ve slavných PURPUROVÝCH ŘEKÁCH (Les rivieres pourpres, 2000) nebo v roli matky hlavní hrdinky ve filmu MÉ DRUHÉ JÁ (A ton image, 2004).

Její mladší sestra Colette Bergé (1941-2008) byla též herečkou, hrála především v televizi, spolu s Francine se před kamerou setkaly při práci na filmu HLUBINY (Les abysses, 1962).

Pavel "argenson" Vlach