Anne Doat

Francouzská herečka Anne Doat vyrůstala v uměleckém prostředí, jejím otcem byl divadelní a operní režisér Jean Doat. Díky tomu se malá Anne již v dětském věku objevila před filmovou kamerou (ZTRACENÝ RÁJ – Paradis perdu, 1940). V polovině padesátých let pak začala hrát divadlo, souběžně se znovu uplatnila i ve filmu. Za své vystoupení v dramatu POZNAMENANÉ MLÁDÍ (Chiens perdus sans collier, 1955) obdržela filmovou cenu Prix Suzanne Bianchetti udělovanou mladým nadějným herečkám.

Následovaly vedlejší role například v historických filmech (MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE – Marie Antoinette, la reine de France, 1956; ROZHOVORY KARMELITEK – Le dialogue des Carmélites, 1960; LAFAYETTE, 1961), objevovala se také v komediích, s Louisem de Funèsem to byl například film JAK VYKRÁST BANKU (Faites sauter la banque, 1963 – hrála zde jeho dceru). Pokračovala i v práci na jevišti, vystupovala na různých pařížských scénách a v roce 1962 obdržela prestižní divadelní cenu Prix Gérard Philipe. Hrála například v inscenacích Život Galileiho (B. Brecht), Láska čtyř plukovníků (P. Ustinov), Figarova svatba (Beaumarchais), Šest postav hledá autora (L. Pirandello) nebo Celé dny v korunách stromů (M. Durasová).

V roce 1963 se Anne Doat provdala za významného spisovatele a režiséra Jeana Hermana (*1933) a není nijak překvapivé, že následně dostala hereckou příležitost v jeho režii (NEDĚLE ŽIVOTA – Le dimanche de la vie, 1967). Koncem šedesátých let účinkovala Anne Doat v divadelní hře Teresa, která byla vzápětí přenesena na filmový pás (TERESA, 1970); byla to její poslední filmová role. Později příležitostně pracovala pro televizi a objevila se v několika televizních seriálech. Z jejích posledních prací v divadle připomeňme hru Majitelé klíčů od Milana Kundery, která se hrála v roce 1974 v pařížském divadle Théâtre de l′Est. Od počátku osmdesátých let žije Anne Doat v soukromí.

Pavel "argenson" Vlach