Michel Polnareff

Michel Polnareff

Osobnostcsfd.cz

Herec, Skladatel

3. července, 1944, Nérac, Lot-et-Garonne, Francie

Filmografie

Herec

2023

Michel Polnareff : le concert iconique au cinéma

Film


2005

Village départ

Seriál


1964

Top à...

Seriál - Hudební


Skladatel

1984

Pomsta opeřeného hada

Film - Dobrodružný, Komedie


1976

Rtěnka

Film - Krimi, Drama


1974

Les trois mousquetaires

Film - Rodinný, Animovaný


1971

Pošetilost mocných

Film - Komedie, Historický

Tohle se stává jen druhým

Film - Drama


1970

Pomme de son oeil, La

Film


Host

2000

L'invité

Seriál - Talk-show


1986

Les Enfoirés

Seriál - Hudební


1985

Victoires de la musique

Seriál - Hudební


1983

Cadence 3

Seriál - Hudební


1975

Les rendez-vous du dimanche

Seriál - Hudební, Talk-show


1971

Show Gilbert Bécaud

Seriál - Hudební

Les étoiles de la chanson

Seriál - Hudební


1966

Tilt

Seriál - Hudební


1964

Die Drehscheibe

Seriál - Hudební


1961

La grande farandole

Seriál - Hudební


1957

Discorama

Seriál - Hudební


1952

American Bandstand

Seriál - Hudební, Talk-show

Životopis

Francouzský zpěvák, textař a skladatel filmové hudby, který celý život plave proti proudu. Narodil se do umělecké rodiny, matka Simone Lane byla tanečnicí a otec Leib Polnareff hudebníkem a svého času i spolupracovníkem Édit Piaf. Během války jeho rodiče utekli na venkov, brzy po narození Michela se ale rodina vrátila do Paříže. Talentovaný Michel se už v pěti letech začal učit hrát na klavír, během dalšího života ovládl i hru na kytaru, bicí, xylofon a basu. Po škole si odbyl sedm měsíců vojenské služby v Montluçon - jako člen plukovní kapely. Po návratu z armády se pokusil pracovat jako bankovní úředník a pojišťovací agent, záhy ale dal přednost živnosti, která lépe odpovídala jeho svobodomyslné nátuře – stal se pouličním kytaristou, jehož pódiem byly schody pařížské baziliky Sacré Cœur.

V jednadvaceti letech zvítězil Polnareff v rockové soutěži pařížského klubu Locomotive, cenu „Revue Disco“, jejíž součástí byl i kontrakt s renomovaným vydavatelstvím Paris Barclay ale odmítl převzít. Přesto na sebe první úspěch nenechal dlouho čekat a přišel hned následující rok spolu s prvním singlem „La Poupée qui fait non“, který vznikl přičiněním Luciena Morisse, ředitele rozhlasové stanice Europe 1 a Polnareffova pozdějšího manažera.

Hudební styl i image Michela Polnareffa se od začátku vymykaly standardům doby, excentrické oblečení a účesy, výrazné sluneční brýle a cílené provokace se staly jeho charakteristickým rysem, stejně jako celoživotní zájem o nové hudební technologie. Jen několik měsíců poté, co jej první nahrávka katapultovala mezi hvězdy francouzského hudebního nebe, získává Polnareff prestižní ocenění „Prix critique de la Rose d'Or d'Antibes“ a začíná chrlit jeden hit za druhým: „Sous Quelle Étoile suis-je ne?“, „L'oiseau de nuit“ (1966), „Le Rois des fourmis“, „Ame câline“ (1967), „Le Bal des lazes“ (1968) ad. Na vlně slávy a úspěchu se vezl až do konce 60. let, v roce 1970 jej ale zasáhla nečekaná tragédie: Lucien Morisse spáchal sebevraždu. Polnareff se po této události stáhl do ústraní, propadl depresím, nespavosti a začal mít vážné potíže se zrakem. Na scénu se vrátil v roce 1972. Následující léta sice byla ve znamení úspěšných turné po Japonsku, Polynésii i Severní Americe, štěstí mu příliš nepřinesla. Podvodem svého účetního Bernarda Seneaua se ocitl v dluzích, které nebyl schopen zaplatit, série mediálních útoků skončila až před soudem obviněním z obscénnosti a poslední ranou byla smrt matky. Po těchto událostech odjel Polnareff do USA, kde nějaký čas žil v anonymitě.

V roce 1975 se dostává do povědomí amerických posluchačů písní „Jesus for Tonight“ a ve stejné době skládá hudbu pro drama RTĚNKA a vyráží na další japonské turné. Do France se vrací až v roce 1977, kdy se účastní soudního jednání, týkající se předchozího finančního skandálu. Zároveň vydává nostalgickou píseň „Lettre à France“, v níž se vyznává z touhy po vlasti.

V roce 1984 Polnareff opět spolupracuje s režisérem Gérardem Ourym – s nímž už předtím spolupracoval na hudbě pro komedii POŠETILOST MOCNÝCH – a skládá hudbu pro snímek POMSTA OPEŘENÉHO HADA. Do Francie se natrvalo vrací v roce 1989 s písní „Goodbye Marylou“. O rok později vzniká ve spolupráci s Mikem Oldfieldem další hudební projekt, nazvaný „Kâma-Sûtra“. Roku 1995 nahrává Polnareff v USA úspěšné album „Live at the Roxy“. V té době se také podrobuje operaci očí, která ho zachránila před slepotou. Roku 2007 vydává zatím poslední album „Ze (Re) Tour 2007“ a obdrží cenu za celoživotní přínos hudební scéně „Victoire d'honneur“.

Vesper "vesper001" Lynd

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.