Cristina Gaioni

Italská herečka Maria Cristina Gaioni pochází z Milána, kde původně začínala jako modelka, měla ale ambice stát se herečkou, navštěvovala dramatické kurzy pořádané milánským divadlem Piccolo Teatro Milano, koncem padesátých let přesídlila do Říma. Svým půvabem hned zaujala nejslavnější režiséry té doby, pro první menší roli ji oslovil Alberto Lattuada (BOUŘE – La tempesta, 1958), vzápětí točila s Maurem Bologninim (PŘIZPŮSOBTE SE – Arrangiatevi, 1959), po boku Claudie Cardinale se objevila ve filmu ZATRACENÝ MALÉR – Un maledetto imbrogloio, 1959). Velkou příležitostí pro ni byl film Renata Castellaniho PEKLO VE MĚSTĚ (Nella citta l′inferno, 1959), který jí vynesl Stříbrnou stuhu za nejlepší herecký výkon Italského syndikátu filmových novinářů.

Cristina Gaioni se rázem stala celebritou, zúčastňovala se společenských akcí a plnila stránky časopisů, které v šedesátých letech vedly spory o datum jejího narození (uváděl se i rok 1943), přičemž ji provázela pověst italské Brigitte Bardot. Spolupracovala ostatně i s francouzskými filmaři (GUINGUETTE, 1959), počátkem šedesátých let se díky svému půvabu nevyhnula ani účasti v dnes zatracovaných filmech tzv. sandálu a meče (URSUS, 1961; ACHILLŮV HNĚV - L′ira di Achille, 1962), hrála také v mezinárodních projektech dobrodružného žánru (ŠEJKŮV SYN – Il figlio dei sceicco, 1963).

Hodnotnější příležitosti dostala například ve filmu VRAH (L′assassino, 1962) po boku Marcella Mastroianniho. Koncem šedesátých let koketovala Cristina Gaioni i se zpěvem a v roce 1969 se provdala za hudebníka Alberta Visentina. Od té doby se před kamerou objevovala již jen výjimečně. Jestliže v letech 1959-1969 natočila přes třicet filmů, v následujících letech se její filmografie dá spočítat na prstech jedné ruky. Zaznamenat ji můžeme například ve filmu TĚLO PRO FRANKENSTEINA (Flesh for Frankenstein, 1974), zatím naposledy hrála v komedii ČÍŠNÍCI (Camerieri, 1995).

Pavel "argenson" Vlach