Emil Viklický

Emil Viklický je přední český jazzový pianista a hudební skladatel. Pochází z Olomouce z výtvarnické rodiny (otec byl asistentem malíře Jana Zrzavého v letech 1946-49). Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1966) absolvoval obor numerická matematika na přírodovědecké fakultě olomoucké Univerzity Palackého (1966-71, promovaný matematik), oboru se však později nevěnoval, protože již během studií přenesl svůj zájem na hudbu a zejména jazz. Svou roli v jeho rozhodnutí ale hrála i změna politických poměrů v tehdejších Československu po roce 1968-69. „Chtěli si mě tehdy nechat na fakultě jako asistenta analýzy, a kdyby nebylo negativních změn ve společnosti, možná by to tak i dopadlo,“ vzpomíná Viklický v jednom z pozdějších rozhovorů.

V první polovině 70. let hrál Viklický v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. Tehdy se začal se prosazovat i v zahraničí V roce 1976 zvítězil v mezinárodní soutěži jazzových klavíristů v Lyonu a ve stejném roce získal za skladbu „Zelený satén“ první cenu v mezinárodní skladatelské soutěži v Monaku ve stejné soutěži získal později (r. 1985) druhou cenu za skladbu „Cacharel“.

Jeho první sólové album „V Holomoci městě“ (1977) zaznamenalo velmi pozitivní ohlas u jazzové veřejnosti a kritiky (zisk ceny Supraphonu 1979). Viklickému se zde podařilo spojit standardní moderní jazzový projev s inspiracemi z hudby jeho moravského regionu.

Další důležitý vklad do umělecké dráhy Viklického vnesl jeho studijní pobyt na prestižním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu (1977-78). Tam si Viklický prohluboval zejména své znalosti kompozice a aranžmá (u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mikea Gibbse ad.).

Od návratu z USA vedl Viklický svou kvartetní formaci, vystupující zprvu pod názvem Československé jazzové kvarteto, později pod jeho vlastním jménem. S ansámblem Lou Blackburn International Quartet však vystupoval i v řadě evropských i mimoevropských zemí. Dlouhodobá a mimořádně intenzivní byla spolupráce s finským skladatelem, trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermilä. Viklický pobýval ve Finsku 1982-83 a ze společných nahrávek vzniklo zahraniční kritikou vysoce hodnocené album „Confluence“. Ve své rozsáhlé jazzové činnosti pokračoval Viklický i v 90. letech a po zlomu století: viz např. 1991 vystoupení na North Sea Jazz Festival.

Ve své tvorbě 80. a 90. let se Viklický i nadále úspěšně snažil o fúzi folkloru s jazzem. Nejvíce přitom spolupracoval s Výrazně přitom spolupracoval se zpěvačkou Zuzanou Lapčíkovou a později též primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou či zpěvačkou Ivou Bittovou.

Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany, mimo jiné trumpetistou Joe Newmanem, pianistou Jamesem Williamsem a kytaristou Billem Frisellem, se postupně stále výrazněji věnuje kompozici soudobé hudbě (viz např. CD „Homage to Josip Plečnik“, vydané při příležitosti Plečnikovy výstavy na Pražském hradě).

Je autorem i třech oper. Ta první „Faidra“ vyhrála v mezinárodní soutěži Nová Opera pro Prahu 2000. Dále složil komorní operu „Oráč a smrt“, inspirovanou disputací Jana ze Žatce, a operu „Máchův deník“ aneb „Hynku, jak si to představuješ?“, napsanou v r. 2003 na objednávku Národního divadla.

Honza "HonzaBez" Bezděkovský