Italská herečka Adriana Benetti zazářila jako filmová hvězda počátkem čtyřicátých let, její kariéra ale měla jen krátké trvání, mimo jiné proto, že se nedokázala vyprostit ze stereotypu rolí, do nichž byla obsazována. Narodila se ve Ferraře v severní Itálii, tady také absolvovala střední školu a poté zamířila do Říma, kde svou touhu po herectví realizovala dalším studiem na filmové škole Centro sperimentale di cinematografia. Během studií si jí povšiml Vittorio de Sica, který ji obsadil do titulní role filmu ZAMILOVANÁ NEVINNOST (Teresa Venerdi, 1941), zároveň zde byl jejím hereckým partnerem. Tato společenská komedie spadá do tzv. éry bílých telefonů a nijak nenaznačuje pozdější de Sicovy kvality jako režiséra, pro Adrianu Benetti to ale znamenalo vstup mezi hojně obsazovanou generaci mladých hereček.

Stále ještě jako studentka filmového institutu dostala další velkou příležitost od Alessandra Blasettiho ve slavném filmu ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH (Quattro passi fra le nuvole, 1942), přišly nabídky i od dalších tehdy osvědčených režisérů jako byl Luigi Zampa (JE TAM VŽDY ALE! - C′e sempre un ma!, 1942) nebo Mario Bonnard (VPŘEDU JE MÍSTO – Avanti c′e posto, 1943), v dramatu z poloviny 19. století BOUŘE V ZÁLIVU (Tempesta sol golfo, 1943) režiséra Gennara Righelliho na sebe oblékla i historický kostým.

S koncem války přišel ke slovu italský neorealismus a pro řadu dosud vytížených hereček náhle nebylo místo. Týkalo se to i Adriany Benetti, která poslední hlavní roli hrála v Soldatiho komedii HORNÍCH DESET TISÍC (Qualtieri alti, 1945) vznikající ve dvou etapách ještě za války a po osvobození, což se negativně promítlo do celkového vyznění filmu. Poté význam jejích rolí i počet nabídek výrazně poklesl, ale jestliže dosud byla veřejností vnímána jako citlivá naivní dívenka, v roce 1947 se jí podařilo šokovat Itálii, když se na titulní stránce časopisu Tempo illustrato objevila v bikinách.

Na přelomu 40. a 50. let natočila Adriana Benetti několik filmů ve Španělsku a jejich úspěch ve španělsky mluvících zemích jižní Ameriky jí přinesl nabídku k filmování v Argentině. Tady hrála hlavní roli ve filmu TEMNÁ ŘEKA (Las aguas bajan turbias, 1952), který byl – na rozdíl od jejích tehdejších italských filmů – uveden i u nás, byť s časovým odstupem. Italskému publiku se připomněla vedlejšími rolemi v komerčně mimořádně úspěšných titulech POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ (Gli ultimi giorni di Pompei, 1950) a 47 MRTVÝCH PROMLUVILO (47 morto che parla, 1950).

Po filmování ve Španělsku a Argentině se vrátila do Itálie, zájem o ni však byl již minimální, její filmografii uzavírá několik menších rolí z padesátých let, připomeňme alespoň jednu z mnoha adaptací literární předlohy DVA SIROTCI (I due orfanelle, 1954), od té doby žije v soukromí.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře