Herec
1963Film - Drama
1962
Film - Komedie
1960
1955
Film - Komedie
1950
Film - Drama
1948
Film - Drama
1946
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1945
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1943
Film - Komedie
Film - Dobrodružný
Film - Drama
1942
Film - Romantický
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie, Drama, Romantický
Film - Drama
1941
Film - Komedie
Cenerentola e il signor Bonaventura
Film - Komedie, Rodinný, Fantasy
Film - Hudební, Komedie
Film
Film
1940
Film - Komedie, Muzikál
Film - Komedie
Film - Drama, Historický
1939
1938
Film - Válečný, Drama
1936
Film
Roberto Villa patřil k oblíbeným tvářím mladé generace italských herců čtyřicátých let 20. století, nepodařilo se mu ale dosáhnout popularity, jakou měli jeho o něco starší vrstevníci Vittorio de Sica nebo Amedeo Nazzari, jeho kariéra ostatně skončila krátce po válce. Villa, vlastním jménem Roberto Sabetta, se narodil v marocké Casablance, později studoval medicínu, ale v polovině třicátých let přešel ke studiu herectví na nově zřízené filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Tady jej objevil režisér Mario Camerini, který jej obsadil do menší role ve válečném filmu ZRADA V DŽIBUTI (Il grande appello, 1936).
Nová atraktivní tvář zaujala i další režiséry a již větší příležitost dostal v opět válečném snímku HRDINNÝ PILOT (Luciano Serra, pilota, 1938). Skutečnou popularitu mu přinesla až titulní role v adaptaci osvědčené divadelní hry BENÁTSKÝ PEKAŘ (Il fornaretto di Venezia, 1939) odehrávající se v 16. století. Historické kostýmy pak na sebe oblékl i v úspěšných filmech MARCO VISCONTI (1941) nebo DVA SIROTCI (I due orfanelle, 1942). Pod režijním vedením Vittoria de Sicy se objevil také v romantické komedii TROJKA Z MRAVŮ (Maddalena, zero in condotta, 1940), která byla uvedena i v českých protektorátních kinech. Točil i s dalšími významnými režiséry té doby, jako byli Luigi Zampa nebo C. L. Bragaglia.
Po skončení války poklesl zájem o řadu herců spojených s fašistickým filmem a érou bílých telefonů, dopad nových trendů zaznamenal i Roberto Villa, který tím pádem přesunul své aktivity do divadla, později našel uplatnění i v dabingu. V italském filmu odehrál již jen několik epizodních rolí, k natáčení byl ale přizván britskou produkcí (OPERACE X – My Daughter Joy, 1950). Bohaté uplatnění našel také v rozhlasových studiích, kde poznal i svou manželkou Adrianu Parrellu (vzali se v roce 1949). Po svých posledních výstupech v několika televizních seriálech šedesátých let se Roberto Villa stáhnul do soukromí a s manželkou se usadil ve městě Sutri nedaleko Říma. Tady také zemřel 30. června 2002 ve věku 86 let.