Claire Maurier

Herečka Claire Maurier se narodila v malém městečku Céret na hranicích se Španělskem a pochází ze smíšené francouzsko-španělské rodiny, její vlastní jméno zní Odette Agramon. Podle aktuálního působení svého otce vyrůstala na různých místech v jižní Francii a od dětství obdivovala svět filmu a divadla. Se spolužáky v Toulouse získala první zkušenosti s amatérským herectvím, pak studovala na konzervatoři v Bordeaux, kde také účinkovala v Théâtre Trianon de Bordeaux. Studium herectví absolvovala s první cenou za komedii a druhou cenou za tragédii, pak zamířila do Paříže, kde se vzdělání doplnila ve slavné dramatické škole René Simona.

Po prvních profesionálních zkušenostech s divadlem se počátkem padesátých let začala uplatňovat i před filmovou kamerou. Debutovala menší rolí v komedii NEPOCTIVÝ ANATOL (Le coquin Anatole, 1952), později se objevila v několika historických filmech, poprvé na sebe výrazněji upozornila v kriminálce ZÁDY KE ZDI (Le dos au mur, 1957). Do celosvětového povědomí vstoupila postavou matky hlavního dětského hrdiny ve slavném Truffautově filmu NIKDO MNE NEMÁ RÁD (Les 400 coups, 1959). Později vytvořila manželský pár s Bourvilem v komedii DIETNÍ KUCHYNĚ (La cuisine au beurre, 1963), jako slavná kurtizána Ninon de Lencloc se mihla také v jednom dílu série o Angelice (BÁJEČNÁ ANGELIKA – Merveilleuse Angélique, 1965).

Mezitím slavila úspěchy na divadelních jevištích, například v představení Lysistrata, které v 50. letech uvádělo Théâtre Comédie de Paris, později našla zázemí v Théâtre du Palais Royal nebo Théâtre Edouard VII., často hrála také v Bruselu. Velké herecké příležitosti dostávala v tvorbě moderních francouzských autorů (Zámek ve Švédsku, Třináct u stolu), v klasických dílech účinkovala také na festivalech, zúčastňovala se i turné po Evropě.

Po větší roli ve filmu Nelly Kaplanové PIRÁTOVA SNOUBENKA (La fiancée du pirate, 1969) se pro film odmlčela, v sedmdesátých letech však často hrála v televizi, za zmínku ale stojí její účast ve slavné komedii KLEC BLÁZNŮ (La cage aux folles, 1978). Za svou kreaci v Sautetově dramatu ŠPATNÝ SYN (Un mauvais fils, 1980) byla nominována na Cézara. Poté se znovu před filmovou kamerou vyskytovala minimálně, opět hrála v televizi a v divadle. Za roli matky ve hře Typická rodina byla v roce 1995 nominována na Molièrovu cenu a stejnou postavu si pak zopakovala i ve filmovém zpracování (TYPICKÁ RODINA – Un air de famille, 1996). Naši diváci se pak s Claire Maurier mohli seznámit ve vedlejší roli majitelky kavárny ve filmu AMÉLIE Z MONTMARTRU (Amélie, 2001).

V posledních letech Claire Maurier stále příležitostně hraje ve filmu, excelovala také v televizní komedii BABIČKA NA PLNÝ ÚVAZEK (Granny Boom, 2005). Zatím naposledy se objevila v úloze matky ve filmu LA TÊTE EN FRICHE (2010) s Gérardem Depardieu. V divadle vzhledem k pokročilému věku hraje již jen výjimečně.

Pavel "argenson" Vlach