Paul Guers

Francouzský herec Paul Guers, vlastním jménem Paul Dutron, se prosadil jako filmový milovník především v 50. a 60. letech, jeho sláva se ale odehrávala i na divadelních jevištích. Narodil se ve starobylém městě Tours, kde také absolvoval středoškolská studia. Výborné studijní výsledky jej měly navést na vysokou školu, tehdy ale Paul již zcela propadl divadlu a v Paříži začal studovat konzervatoř. Po absolutoriu krátce působil v divadelním souboru Renaud-Barrault, kde se uvedl v inscenaci Saténový střevíček (Théâtre des Célestins, 1953).

V letech 1953-1957 byl Paul Dutron angažován v Comédie Française, kde dostal možnost prokázat své schopnosti ve velkých tragických rolích (Le Cid, Horace, Mrtvá královna), nevyhýbal se ale ani lehčímu žánru, tehdy také přijal pseudonym Paul Guers. Poprvé se oženil v roce 1953 s herečkou Rolande Ségur. Manželství skončilo po necelých třech letech rozvodem, narodila se z něj dcera Olivia.

Nadějný krasavec z nejslavnějšího divadla dostal pochopitelně příležitost i ve filmu. V roce 1955 se Paul Guers v různě velkých rolích objevil hned ve čtyřech filmech; jednu z hlavních rolí rytíře Gilberta d′Aulnay odehrál v přepisu Dumasovy divadelní hry VĚŽ NESLESKÁ (La tour de Nesle, 1955), zajímavou úlohu dostal v dramatu HADRNÍCI Z EMAUZ (Les chiffoniers d′Emmaüs, 1955). V roce 1957 opustil Guers řady Comédie Françoise a začal účinkovat na různých pařížských scénách. Za zmínku stojí, že v roce 1956 v Théâtre Antoine hrál s Jeanne Moreau ve francouzské premiéře slavné americké hry Kočka na rozpálené plechové střeše. Nejčastěji vystupoval v Théâtre de Paris, a to jak v klasice, tak i v moderně (Dáma s kaméliemi, Město, jehož knížetem je dítě, Becket aneb Čest boží).

Mezitím se Paul Guers stihnul podruhé oženit a svůj život spojil na pět let s herečkou Françoise Brion (*1933). Na přelomu 50. a 60. let se setkávali na jevišti i ve filmu (SLINY V ÚSTECH - L′eau à la bouche, 1960). V této době Guers začal hrát v zahraničních filmech, objevil se například v britském dramatu PŘÍBĚH DVOU MĚST (A Tale of Two Cities, 1958), francouzského diplomata ztvárnil v německém romantickém příběhu KRÁSNÁ LHÁŘKA (Die schöne Lügnerin, 1959) s Romy Schneider v hlavní roli. Ve Francii dostal první hlavní roli v kriminálce ČEKÁNÍ NA KATA (Le bourreau attendra, 1959), zajímavější příležitosti mu přinesly následující filmy DÍVKA SE ZLATÝMA OČIMA (La fille aux yeux d′or, 1961) nebo ANDĚLSKÁ ZÁTOKA (La baie des anges, 1963).

Kromě Francie točil často také v Itálii, připomeňme aspoň komedii BÁJEČNÝ PAROHÁČ (Il magnifico cornuto, 1964), v níž doplnil hvězdné obsazení v čele s Claudií Cardinale. Celoevropskou popularitu mu přinesly dobrodružné snímky zasazené do prostředí Orientu, KALI YUG – VZPOURA V INDII (Il mistero del tempio indiano, 1963) a KALI YUG – BOHYNĚ POMSTY (Kali Yug, la dea de la vendetta, 1963), v nichž v postavě doktora Palmera vévodil opět mezinárodnímu obsazení. Začal spolupracovat také s televizí, ve druhé polovině šedesátých let se ale jeho slibná filmová kariéra zastavila. Během sedmdesátých let účinkoval Paul Guers v řadě televizních seriálů, z příležitostné práce pro film připomeňme alespoň polský snímek SLEČNY Z VLČÍ (Panny z Wilka, 1979), kde hrál manžela jedné z hlavních hrdinek.

Výraznější filmy natočil Paul Guers až v osmdesátých letech, to však byly již jen vedlejší role (NÁŠ PŘÍBĚH – Notre histoire, 1984; TŘI VSTUPENKY NA 26 – Trois places pour le 26, 1988). Do širšího povědomí diváků v celé Evropě se znovu dostal díky slavnému italskému seriálu CHOBOTNICE (La piovra), v jehož třech sériích (1984, 1985, 1987) hrál profesora Laudea. Poslední filmovou roli odehrál Paul Guers v romantickém příběhu YVONNIN PARFÉM (Le parfum d′Yvonne, 1994), od té doby se již jen zřídka objevoval v televizi.

Od roku 1980 je Paul Guers potřetí ženatý, jeho současnou manželkou je spisovatelka Marie-Josephe Legros-Guers. Podle některých zdrojů si v mezičase Guers ještě stihnul pořídit nemanželského syna s herečkou Karin Petersen. Nyní žije Paul Guers v soukromí ve starobylém městečku Saint-Emilion v jižní Francii.

Pavel "argenson" Vlach