Josef Chvalina

Josef Chvalina se narodil 30. dubna 1920 v Praze. Roku 1941 vystudoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze a první zkušenosti získával v oblastních divadlech: v Národním divadle v Brně (1941 – 192) a v Horáckém divadle v Třebíči (1942 – 1943). Vrátil se však do Prahy a prošel téměř všemi pražskými scénami.

Hrál v Nezávislém divadle Alahambra (1943 – 1944), činohře Divadla 5. května (1945 – 1948), Realistickém divadle (1948 – 1949), Divadle státního filmu (1949 – 1951), Divadle na Vinohradech (1951 – 1964), Divadle Na zábradlí (1964 – 1965), Divadle S. K. Neumana (1967 – 1968), opět v Divadle Na zábradlí (1969 – 1979) a znova ve Vinohradském divadle (1979 – 1982), kde hrál až do své smrti. V letech 1966 až 1969 často hostoval v populárním Semaforu.

Charakteristický herecký typ Chvalinu uváděl do specifických postav malých lidiček různých pošramocených charakterů a práv. Na divadelních prknech (a ve filmu) vytvářel různé postavičky záporných padouchů a maloměšťáků s těmi nejhoršími lidskými vlastnostmi. Takové role (samozřejmě často sehrával i kladné postavy) ztělesnil ve hrách „Lekce“ (profesor), „Les“ (Nešťastlivec) či „Don Juan“ (Don Juan). Tyto, a další, charaktery dokreslil svými střídmými gesty a mimikou, jímavě klenutou hlavou a zvláštním obličejem a hlavně kladením důrazu na hlasový projev, dikci a výslovnost. Chvalinovou dlouholetou manželkou byla herečka Lída (Ludmila) Vostrčilová (1918 – 2003).

Před filmovými kamerami se poprvé objevil ještě za hereckých studiích v epizodce studenta v Cikánově komedii STUDUJEME ZA ŠKOLOU (1939). Za okupace se ještě mihl v malinké roličce zaměstnance v obchodu v melodramatu BLÁHOVÝ SEN (1943) režiséra J. A. Holmana.

Chvalinova filmová kariéra započala až po osvobození, kdy se stal jedním z nejobsazovanějších herců a ročně hrál třeba i v pěti filmech. Sehrával mnoho postav různých povolání a postavení se zápornými, a také kladnými charaktery: zřízenec v cirkuse (POSLEDNÍ MOHYKÁN), Novák (PŘÍPAD Z – 8), voják (NIKOLA ŠUHAJ), advokátní písař Alois Netrefný (HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“), zastřelený muž (NĚMÁ BARIKÁDA), jednatel Melichar (V TRESTNÉM ÚZEMÍ), Franta Kadlec (BYLO TO V MÁJI), špión Fenda (AKCE B), Piskač (PLAVECKÝ MARIÁŠ), zaměstnanec podniku (ZAOSTŘIT, PROSÍM!), lékař (POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE), zaměstnanec (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY), náměstek ředitele (RAKEV VE SNU VIDĚTI) nebo Joska Nejtr (SOUKROMÁ VICHŘICE).

Výrazné uplatnění nalezl ve snímcích DALEKÁ CESTA (1948), kde sehrál tragickou postavu odbojáře Josefa Bureše, bratra hlavního hrdiny (Otomar Krejča), NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965) vytvořil otravného Josefa Zátureckého a ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC? (1969) se představil v titulní postavě docenta Zajíce. Ve výpravné fresce PUTOVÁNÍ JANA AMOSE Otakara Vávry, který měl premiéru 1. ledna 1983, se Chvalina v úloze profesora Matyáše už bohužel neviděl. Skvěle se uplatnit i jako komentátor různých dokumentárních filmů (ČÍNSKÉ JARO, NEJLEPŠÍ TIP, PREMIÉRA).

Svůj kultivovaný hlasový projev uplatnil v rozhlase („Hamlet“, „Betlém“ „Symfonie s úderem kotlů“ aj.) a jako recitátor. Časté uplatnění nalezl také v televizních inscenacích (TCHYNĚ, JULIETTE, PODIVNÝ PŘÍBĚH JEDNÉ LÁSKY, PEKAŘ JAN MARHOUL, HROZNÉ DĚTI, KONEC VELKÉ EPOCHY, DRAMA NA LOVU, MORDOVÁ ROKLE, KOSMAS A PANÍ BOŽETĚCHA, POSEL DOBRÝCH ZPRÁV, LIŠAJ SMRTIHLAV, POSLEDNÍ KONCERT, NA SHLEDANOU V LEPŠÍCH ČASECH, PŘIŠEL NA VEČEŘI, HRAD Z RÁJE apod.) a seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, THEODOR CHINDLER – DIE GESCHICHTE EINER DEUTSCHEN FAMILLIE či DNES V JEDNOM DOMĚ).

Dlouhá léta jako pedagog vyučoval umělecký přednes na konzervatoři a na DAMU v Praze. Josef Chvalina zemřel 19. listopadu 1982 v Praze ve věku 62 let. Jeho manželka Lída ho přežila o 21 let...

Jaroslav "krib" Lopour