Bella Starace Sainati

Bella Starace Sainati

Osobnostcsfd.cz

Herec/čka

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec/čka

1954

Vortice

Film - Drama


1953

Condannatelo!

Film

Nerone e Messalina

Film - Drama


1952

Processo alla città

Film - Krimi, Mysteriózní, Drama

Noi peccatori

Film - Drama


1951

Cameriera bella presenza offresi...

Film - Komedie

Nevinní musejí platit

Film - Drama


1950

È più facile che un cammello...

Film - Drama, Fantasy

Il voto

Film - Komedie


1949

Fabiola

Film - Drama, Historický


1948

Vertigine d'amore

Film


1947

Il passatore

Film - Dobrodružný, Drama, Historický

Monaca di Monza, La

Film - Drama


1946

Addio, mia bella Napoli!

Film - Komedie

Furia

Film


1945

Nessuno torna indietro

Film - Drama

Lettere al sottotenente

Film - Komedie

07... Tassì

Film

Dieci comandamenti, I

Film - Drama


1944

Finalmente sì

Film


1943

Calafuria

Film

Redenzione

Film


1942

Odessa in fiamme

Film - Válečný

Quarta pagina

Film

Signorinette

Film - Komedie

Gelosia

Film - Drama


1941

L'amante segreta

Film - Drama

Nozze di sangue

Film

Primo amore

Film

Směj se paňáco

Film - Drama


1940

San Giovanni decollato

Film - Komedie

Due madri, Le

Film - Drama

Il ponte dei sospiri

Film - Drama, Historický

La peccatrice

Film - Drama

La gerla di papà Martin

Film - Drama, Historický

Addio, giovinezza!

Film - Komedie

Policejní inspektor Vargas

Film


1939

Follie del secolo

Film

Fascino

Film

Cavalleria rusticana

Film - Muzikál, Drama, Historický


1938

Napoli che non muore

Film


1923

La casa degli scapoli

Film


1920

Il dramma dell'amore

Film

Dopo il peccato

Film

Životopis

Italská divadelní herečka Bella Starace Sainati se před kamerou začala prosazovat až v šedesáti letech, pak ale odehrála středně velké role starších žen ve více než čtyřiceti filmech. Narodila se v Neapoli a pocházela z rodiny právníka, absolvovala učitelský ústav, v sedmnácti letech ale zároveň začala studovat herectví. Ještě koncem 19. století se stala profesionální herečkou, vystřídala postupně několik divadelních společnosti, působila mimo jiné ve společnosti Ermeta Zacconiho (1900-1905).

V Zacconiho souboru se seznámila s hercem Alfredem Sainatim (1868-1936), za nějž se provdala a od té doby užívala příjmení Starace Sainati. Po roce 1905 absolvovala dlouhé a úspěšné turné po jižní Americe, v roce 1908 pak její manžel založil vlastní divadelní společnost. Před filmovou kamerou stála poprvé již v roce 1911, po první světové válce natočila tři filmy s režisérem Amletem Palermim, ale její participace na němé éře italské kinematografie je bez významu.

Právě Amleto Palermi ji znovu přivedl k filmu až koncem třicátých let, kdy již ukončila aktivity na jevišti. V letech 1938-1940 hrála v pěti Palermiho filmech, v nichž ztvárňovala matky hlavních hrdinů (DVĚ MATKY - Le due madri, 1938; NEAPOL NIKDY NEUMÍRÁ - Napoli che non muore, 1939), během války ji čtyřikrát ke spolupráci přizval také Carmine Gallone (PRVNÍ LÁSKA - Primo amore, 1940; TAJNÁ MILENKA - L'amante segreta, 1941). Některé filmy z té doby byly uvedeny i v českých protektorátních kinech, například detektivka POLICEJNÍ INSPEKTOR VARGAS (L'ispettore Vargas, 1940) nebo SMĚJ SE, PAŇÁCO (Ridi pagliaccio, 1943).

Vedle postav matek a tetiček hrála Bella Starace Sainati také staré šlechtičny nebo jeptišky, ne všechny filmy oplývaly vysokými kvalitami, ale některé z nich značně převyšovaly dobový průměr. Jenom za války natočila přes dvacet filmů, z roku 1945 připomeňme ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1945) režiséra Alessandra Blasettiho, v němž doplnila hvězdnou přehlídku hereček mladších generací. Po válce se Bella vrátila i k divadlu a hrála například v představeních Tereza Raquinová (1946) nebo Dům Bernardy Alby (1947), příležitostně stála na jevišti ještě počátkem 50. let.

Z její pozdní práce pro film připomeňme francouzsko-italské drama SPÍŠ PROJDE VELBLOUD (È più facile che un cammello, 1950) režiséra Luigi Zampy, v němž ztvárnila tetu hlavní hrdiny Carla (Jean Gabin). Ve filmu NEVINNÍ MUSEJÍ PLATIT (Gli innocenti pagano, 1951) byla bytnou Lídy Baarové. Na stříbrném plátně se objevila naposledy jako jeptiška v dramatu VÍR (Vortice, 1955). Poté se stáhla do ústraní a zemřela v penziónu pro staré umělce v Bologni 4. srpna 1958 ve věku 80 let.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.