Původem australská herečka Betty Stockfeld zazářila jako hvězda britského a francouzského filmu třicátých let 20. století, s počátkem druhé světové války ale její sláva pohasla a později se jí návrat k někdejšímu postavení již nepodařil. Pocházela z dobře situované rodiny bohatého obchodníka a narodila se jako Elizabeth Stockfield v australském Sydney. Od dětství se věnovala zpěvu a tanci, hrála též na klavír a rodiče dbali i na její jazykové vzdělání, takže kromě angličtiny ovládala francouzštinu a italštinu. Je pravděpodobné, že nějakou dobu pobývala také v Anglii a Francii a na počátku zvukové éry ve filmu zahájila svou hereckou kariéru, již od poloviny 20. let ale vystupovala v Londýně na divadelním jevišti.

Půvabem, pěveckou průpravou, pohybovými schopnostmi i jazykovým vybavením zaujala filmaře a v roce 1931 hrála ve třech filmech, s polským zpěvákem Janem Kiepurou vytvořila například dvojici v Gallonově hudebním filmu ZPÍVAJÍCÍ MĚSTO (City of Song, 1931).Vzápětí byla pozvána poprvé k filmování do Francie a s českým režisérem Karlem Antonem natočila komedii PAN ALBERT (Monsieur Albert, 1931). V následujících letech pak dělila své herecké aktivity mezi Británii a Francii a v obou zemích točila několik filmů ročně; i když ovládala francouzštinu, ve francouzských filmech většinou hrála Angličanky nebo Američanky.

Nutno dodat, že oslňovala především svou krásou, s hereckými výkony to již bylo slabší a její filmografie tak sestává převážně z průměrných veseloher. A naopak platilo, že pokud se dostala k umělecky hodnotnějšímu filmu, musela se spokojit s menší rolí. Připomeňme válečný film BITVA (La bataille, 1933) vzniklý v britsko-francouzské koprodukci, který byl uveden i v Československu. Z výhradně britské produkce pocházela situační komedie režiséra Carola Reeda WHO'S YOUR LADY FRIEND? (1937), v níž hrála s Vicem Oliverem, zetěm Winstona Churchilla. Koncem třicátých let začala převažovat práce ve Francii, kde například v roce 1939 natočila pět filmů. Připomeňme alespoň komedii SOUDCE HAUDECOEUR (Le président Haudecoeur, 1939) nebo hvězdně obsazený film BYLO DVANÁCT ŽEN (Ils étaient douze femmes, 1940). Jediný film natočila také v Itálii, a sice s Mariem Bonnardem komedii ŠÍLENSTVÍ (Frenesia, 1939).

Když vypukla druhá světová válka, Betty Stockfeld vzhledem ke svému původu pro jistotu natrvalo přesídlila do Anglie. Nikdy toho ovšem nepřestala litovat, sama později řekla, že ve Francii prožila svá nejšťastnější léta. Za války ostatně v Británii natočila již jen dva filmy. Mezitím se ale provdala, v roce 1942 se jejím manželem stal britský námořní důstojník z nižší šlechty Aubrey St.John Edwards Teprve pět let po válce byla znovu pozvána do Francie, aby vytvořila menší roli ve filmu EDUARD A KAROLÍNA (Édouard et Caroline, 1950), později se objevila ještě v melodramatu MILENCI OD ŘEKY TAJO (Les amants du Tage, 1954) režiséra Henriho Verneuila. Tehdy se také po delší době vrátila k divadlu a znovu hrála v několika londýnských divadlech, nedlouho nato se ale definitivně stáhla do soukromí.

Betty Stockfeld zemřela následkem leukémie 27. ledna 1966 ve věku 61 let v jihoanglickém Tadworthu. Zůstalo po ní přes padesát filmových rolí.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře