Georges Géret

Francouzský herec Georges Géret začínal jako amatérský divadelník, k filmu se dostal až ve třiceti letech a zvláště v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byl vytíženým představitelem vedlejších, jen výjimečně i hlavních rolí. Pocházel z Lyonu a vyrůstal bez otce ve skromných sociálních podmínkách, matka byla dělnicí. Po krátkých studiích vystřídal několik zaměstnání, a když už se zdálo, že by mohl zakotvit ve státních službách, dal se na amatérské divadlo, v němž spolu s přáteli o víkendech unikal realitě všedního dne.

V roce 1952 přesídlil do Paříže a k filmu se dostal osudovou náhodou, když v jednom baru hledal populární zpěvačku Florelle. Místo ní se dal do řeči s režisérem Léo Joannonem, který mu nabídl malou roli vojáka ve filmu BEZ SUTANY (Défroque, 1954). Joannon jej pak přizval do dalších tří filmů, povšimli si jej i další režiséři a například ve spolupráci s Bernardem Borderie se Géretovo jméno poprvé dostalo na plakáty se špionážní komedií ŠÉF (Le caid, 1960). Od poloviny 50. let hrál v Paříži také divadlo, v Théâtre de la Gaite Montparnasse například vystoupil ve slavné hře Dvanáct rozhněvaných mužů, navázal i spolupráci s významným režisérem Jeanem Vilarem a jeho Théâtre de National Populaire (Nezadržitelný vzestup Artura Uie, Trojská válka nebude).

Do mezinárodního povědomí pronikl Georges Géret velkou rolí čeledína Josefa v Buñuelově filmu DENÍK KOMORNÉ (Le journal d'une de chambre, 1964) po boku Jeanne Moreau; snímek byl uveden i na festivalu v Karlových Varech. V této době Géret omezil své aktivity v divadle, protože po celá šedesátá léta jej pro velké role oslovila řada významných filmových režisérů. Hrál s Delonem (NEPODROBENÝ - L'insoumis, 1964) i s Belmondem (JEDNOHO KRÁSNÉHO LETNÍHO RÁNA - Par un beau matin d'été, 1964). Milenecký trojlístek doplnil s Michèle Mercier a Robertem Hosseinem ve filmu HROM DO TOHO (Le tonnerre de Dieu, 1964).

Následovalo i několik hlavních rolí, titulní úlohu továrníka Rogera Laroque neprávem odsouzeného za vraždu hrál v adaptaci osvědčené literární předlohy ROGER LA HONTE (1966). Další hlavní roli malého zlodějíčka Carlose, který se dostane do nebezpečné špionážní hry, ztvárnil v Christian-Jaquově filmu DVĚ LETENKY DO MEXIKA (Deux billets pour Mexico/Geheimnisse in goldenen Nylons, 1967). Zúčastnil se i mezinárodních koprodukčních projektů (MÁKY JSOU TAKÉ KVĚTY - Poppy is Also a Flower, 1967), točil také s významnými italskými režiséry, například Luchinem Viscontim (CIZINEC - Lo straniero, 1967). Další velké role mu přinesly opět francouzské filmy; NEJKRÁSNĚJŠÍ MĚSÍC (Le mois le plus beau, 1968) mohl mít slibný ohlas, ale do kin přišel v době pařížských bouří na jaře 1968 a prošuměl bez většího zájmu. Dále to byla PIRÁTOVA SNOUBENKA (La fiancée du pirate, 1969), kde byla jeho partnerkou Bernadette Lafont.

V 70. letech se častěji začal objevovat v televizi, spolupracoval se zručnými tvůrci historických filmů a seriálů jako byli Claude Barma nebo Stellio Lorenzi. Obnovil také aktivnější činnost v divadle, vystupoval například na legendárním festivalu v Avignonu. Nadále ale stál po boku největších hvězd ve známých filmech, po boku Annie Girardot hrál například v dramatu LÁSKA S OTAZNÍKEM (L'amour en question, 1978), ve dvou snímcích Georgese Lautnera sekundoval J. P. Belmondovi (POLICAJT NEBO ROŠŤÁK - Flic ou voyou, 1979; KAŠPÁREK - Le guignolo, 1980). Od poloviny osmdesátých let se ve filmu vyskytoval již jen výjimečně, znovu ale hrál v televizi. Jeho filmografii uzavírá opět spolupráce s Lautnerem a J. P. Belmondem (NEZNÁMÝ V DOMĚ - L'inconnu dans la maison, 1992).

Georges Géret zemřel následkem rakoviny 7. dubna 1996 v Paříži ve věku 71 let. Z jeho soukromí toho není příliš známo, víme ale, že byl dvakrát ženatý.

Pavel "argenson" Vlach