Léonide Moguy

Léonide Moguy

Osobnostcsfd.cz

Režisér, Scenárista, Producent

Filmografie

Režisér

1961

Les hommes veulent vivre

Film - Drama


1957

Donnez-moi ma chance

Film - Drama


1956

Le long des trottoirs

Film - Drama


1953

Les enfants de l’amour

Film - Drama


1951

Domani è un altro giorno

Film - Drama


1950

Domani è troppo tardi

Film - Drama


1947

Bethsabée

Film - Drama


1946

Whistle Stop

Film - Krimi


1944

Action in Arabia

Film - Thriller, Válečný


1943

Paris After Dark

Film - Válečný


1940

Empreinte du Dieu, L'

Film - Drama


1939

Le déserteur

Film - Válečný, Romantický


1938

Conflit

Film - Drama

Prison sans barreaux

Film - Drama


1936

Mrně

Film


Scenárista

1957

Donnez-moi ma chance

Film - Drama


1952

Cento piccole mamme

Film - Drama


1940

En desertør

Film - Rodinný, Drama


1936

Mrně

Film


Producent

1952

Cento piccole mamme

Film - Drama

Životopis

Režisér Léonide Moguy patřil k početné ruské komunitě, která se v první polovině 20. století významným způsobem podílela na utváření charakteru francouzské kinematografie, on sám ji obohatil několika umělecky hodnotnými filmy. Narodil se jako Leonid Moguljevskij v Petrohradě a vystudoval práva v Oděse. Zpočátku setrvával v bolševickém Sovětském svazu a pracoval jako manažer u filmu, stejně jako řada jiných umělců později ale zvolil exil a v roce 1929 odešel do Francie. Tady pokračoval v práci pro film a uplatnil se jako střihač, zvukař nebo asistent režie.

Jeho prvním samostatným filmem byla komedie MRNĚ (Le mioche, 1936) vyprávějící o nesmělém učiteli, který se nečekaně musí postarat o odložen dítě (podobný námět o rok později vznikl i u nás v režii Hugo Haase pod názvem DĚVČATA, NEDEJTE SE!, 1937). Pro své další filmy použil literární předlohy původem rakouské spisovatelky Giny Kaus (1893-1985) a podle jejích románů natočil dramatické příběhy o ženách v krizových životních situacích (SPOR - Conflit, 1938; VĚZENÍ BEZ MŘÍŽÍ - Prison sans barreaux, 1938). Oba filmy byly velkou příležitostí pro významnou divadelní herečku Annie Ducaux, po jejím boku se ale výrazně uplatnila také sedmnáctiletá Corinne Luchaire. Film VĚZENÍ BEZ MŘÍŽÍ byl v roce 1938 uveden na festivalu v Benátkách a Moguy byl za něj nominován na Mussoliniho pohár.

Corinne Luchaire hrála hlavní ženskou roli v dalším Moguyho filmu, válečném příběhu ZBĚH (Le déserteur, 1939), naopak Annie Ducaux byla znovu oslovena pro další adaptaci osvědčené literární předlohy BOŽÍ ZNAMENÍ (L'empreinte du Dieu, 1940). Po vypuknutí druhé světové války Léonide Moguy emigroval; nejen kvůli svému ruskému původu, na obtíž byly nyní i jeho dřívější filmy natočené podle románů Židovky Giny Kaus. Usadil se ve Spojených státech, kde se po několikaleté odmlce znovu dostal k režii. S George Sandersem natočil válečný film PARIS AFTER DARK (1943), v němž našli uplatnění i další emigranti z Francie. Pozadí válečných událostí se objevilo i v dalším filmu opět se Sandersem v hlavní roli ACTION IN ARABIA (1944). Moguyho poslední americký film, kriminálka WHISTLE STOP (1945), nepřesáhl dobový průměr, ale význam má díky první větší roli slavné Avy Gardner.

Po válce se vrátil do Francie a mimořádný úspěch sklidil s milostným příběhem z Maroka BETHSABÉE (1947) s Danielle Darrieux v hlavní roli. Jako hostující režisér pak triumfoval v Itálii, kde natočil film ZÍTRA JE PŘÍLIŠ POZDĚ (Domani è troppo tardi, 1950) s mladičkou Pier Angeli a Vittoriem de Sicou v hlavních rolích. Nejenom že za tento snímek získal cenu za nejlepší italský film na festivalu v Benátkách, navíc šlo o druhý nejúspěšnější titul v daném roce v italských kinech a vidělo jej přes osm miliónů diváků. Logicky pak o rok později navázal s filmem ZÍTRA JE TAKÉ DEN (Domani è un altro giorno, 1951) opět s Pier Angeli v hlavní roli.

Ve Francii pak zabodoval s filmem DĚTI LÁSKY (Les enfants de l'amour, 1953), jímž se vrátil ke svému dřívějšímu oblíbenému tématu svobodných matek; snímek jen ve Francii vidělo v kinech přes tři a půl miliónu diváků. Podobný námět o osiřelé dívce, která se potýká s prvními nástrahami dospělého života, poskytl i následující film PODÉL CHODNÍKŮ (Le long des trottoirs, 1956). Pro tento titul opět angažoval začínající mladou herečku, tentokrát to byla Danik Patisson, která pak hrála i v dalším Moguyho snímku DEJTE MI ŠANCI (Donnez-moi ma chance, 1957), kde se objevila i tehdy ještě neznámá Michèle Mercier. Svým posledním filmem LIDÉ CHTĚJÍ ŽÍT (Les hommes veulent vivre, 1961) reagoval na tehdy aktuální hrozbu atomové války.

Počátkem šedesátých let ukončil Léonide Moguy svou vlastní filmařskou kariéru, oboru se ale úplně nevzdálil, protože pak vedl filmové oddělení Červeného kříže. Zemřel v Paříži 20. dubna 1976 ve věku 76 let. Jeho dcera Katia Moguy se v 60. letech uplatnila jako filmová herečka.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.