Léon Mathot

Jako režisér patřil Léon Mathot k významným tvůrcům francouzské komerční produkce meziválečného období, ještě předtím se ale prosadil i jako úspěšný herec v němé éře. Narodil se v Roubaix na francouzsko-belgické hranici, v Belgii ostatně také strávil dětství, vyrůstal v Lutychu. Herectví studoval na konzervatoři v Lille, jako divadelní herec začínal v Lyonu, později v Paříži a Bruselu.

S filmem navázal první kontakty již v roce 1906, posléze natočil řadu krátkých filmů, až za první světové války ve spolupráci s Abelem Gance natočil první středometrážní snímky (FIORITURES, 1916; PRÁVO NA ŽIVOT - Le droit à la vie, 1916). Skutečnou popularitu mu vynesla hlavní role Edmonda Dantese v němé adaptaci Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1918), kterou v patnácti krátkometrážních epizodách natočil režisér Henri Pouctal. S ním a již zmíněným Abelem Gance točil Léon Mathot i později, v první polovině dvacátých let si pozici herecké hvězdy udržoval i ve spolupráci s Jeanem Epsteinem (ČERVENÁ KRČMA - L'auberge rouge, 1923) a dalšími plodnými režiséry té doby.

Koncem dvacátých let začal Léon Mathot sledovat, že jeho popularita coby filmového herce upadá a bohaté zkušenosti se rozhodl uplatnit za kamerou. Jako druhý režisér se poprvé podílel na snímku Carmine Gallona TA, KTERÁ VLÁDNE (Celle qui domine, 1927), poté na třech filmech spolupracoval s André Liabelem, jeho první samostatnou režií byl melodramatický příběh ÚTOČIŠTĚ (Le refuge, 1930). Jako filmový režisér si Léon Mathot stanovil cíl především pobavit diváky a tomuto krédu zůstal věrný dvacet let. Nejprve točil hlavně komedie, z jeho počáteční tvorby připomeňme například snímek NAHÝ JAKO ADAM (Nu comme un ver, 1933) s populárním komikem Georgesem Miltonem, který byl tehdy uveden i v československých kinech. Do žánru nenáročných komedií spadá i film MASKOT (La mascotte, 1935), který vycházel ze stejnojmenné úspěšné operety.

K dramatickému žánru se Léon Mathot ve své tvorbě přiklonil ve druhé polovině 30. let, kdy například s Jeanem Muratem v hlavní roli natočil špionážní film MUŽ NA ZABITÍ (L'homme a abattre, 1937), z našeho pohledu je zajímavý film TANGO NA ROZLOUČENOU (Rappel immédiat, 1939), který vyprávěl příběh amerického diplomata, do jehož soukromí zasáhne mnichovská dohoda z konce září 1938. Zmínku si zaslouží i Mathotova orientace ke špionážnímu žánru, v němž si také přidělil poslední herecké vystoupení (DRUHÁ KANCELÁŘ PROTI NĚMECKÉMU VELITELSTVÍ - Deuxième burreau contre kommandatur, 1938).

Za druhé světové války Léon Mathot mistrovským způsobem převedl na filmové plátno románovou předlohu FROMONT A RISLER (Fromont jeune et Risler ainé, 1941) s Mireille Balin v hlavní roli. Této herečce se také snažil pomoci po druhé světové válce, když byla obviněna z kolaborace s Němci, a poskytl jí poslední hereckou příležitost ve filmu POSLEDNÍ PROJÍŽĎKA (La dernière chevauchée, 1948), který měl sice v kinech solidní návštěvnost, ale Mireille Balin nijak nepomohl. Solidní úspěch zaznamenal Mathot i s filmem L'HOMME AUX MAINS D'ARGILE (1949), který zpracoval životní příběh slavného boxera Marcela Cerdana s ním samotným v hlavní roli.

Svůj poslední film natočil Mathot v roce 1953 (komedie MŮJ DĚTINSKÝ OTEC - Mon gosse de père, 1953), mezitím ale již od roku 1937 zasedal ve vedení francouzského filmového archívu La Cinématheque Française a v letech 1959-1967 byl jeho prezidentem. Zemřel v Paříži 6. března 1968 jeden den po svých 82. narozeninách. Jako herec má na svém kontě 55 filmů převážně v němé éře, později jako režisér stál za vznikem více než 30 titulů různých žánrů.

Pavel "argenson" Vlach