Marcelle Romée

Francouzská herečka Marcelle Romée je dnes již víceméně zapomenutá, kdysi ale byla označována jako francouzská Marlene Dietrich, a i když hrála jen ve čtyřech filmech, její tragický osud dodnes vzbuzuje zájem. Narodila se jako Marcelle Arbant v Neuilly-sur-Seine nedaleko od Paříže, původně byla učitelkou tělocviku, svou touhu po herectví si musela prosadit proti vůli rodičů a bez jejich vědomí studovala na pařížské konzervatoři, kterou dokončila s první cenou v oboru tragédie.

Úspěšné absolutorium na konzervatoři ji automaticky přivedlo na jeviště nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde k zajímavému hereckému projevu připojila nevšední krásu. Pochopitelně neunikla zájmu filmových tvůrců a významný režisér Louis Mercanton ji angažoval do hlavní role v melodramatu DOPIS (La lettre, 1930). Do dějin francouzské kinematografie vstoupila titulní rolí ve filmu COEUR DE LILAS (1931) režiséra Anatola Litvaka. Tady v postavě zdánlivě zranitelné dívky obviněné z vraždy stála po boku Jeana Gabina, díky jehož účasti je tento film dodnes dostupný na DVD.

I když Marcelle Romée měla za sebou slibné začátky v Comédie Française, stálé angažmá na této scéně odmítla (což ve své době způsobilo skandál), protože toužila po velkých rolích, které jí zkostnatělá dramaturgie prestižního divadla neumožňovala. Proto se počátkem třicátých let začala uplatňovat na bulvárních scénách a její popularita stoupala ruku v ruce s natáčenými filmy. Jejím posledním vystoupením před kamerou byla tragická role vyzývavé Marion v dramatu NOC V HOTELU (Une nuit a l'hôtel, 1931) režiséra Léo Mittlera.

Počátkem třicátých let se u Marcelle Romée začaly objevovat psychické problémy, které se promítly i do jejích uměleckých aktivit. V roce 1932 byla hospitalizována v pečovatelském domě na pařížském předměstí Vésinet. Odtud uprchla jedné prosincové noci 1932 a svůj život ukončila skokem do Seiny ve věku 29 let. Jejímu osudu byla o deset let později věnována kniha Complainte sur la morte Marcelle Romée (1941).

Pavel "argenson" Vlach