Vera Molnar

Německá herečka Vera Molnar hrála pouze v patnácti filmech, přesto se v poválečných letech stala hvězdou v celé západní Evropě. Jestliže ale její cesta k herectví byla poměrně spletitá, sestup do anonymity koncem padesátých let 20. století byl naopak snadnou a rychlou záležitostí. Její vlastní jméno byla Vera Kment, jejím otcem byl maďarský inženýr, matka měla německý původ, mezi předky z matčiny strany byl slavný německý básník Gustav Freytag. Vera se narodila ve Vídni, podle jiných zdrojů byl jejím rodištěm německý Frankfurt nad Mohanem.

Bez souhlasu rodičů začala v Berlíně v roce 1942 studovat herectví u významného německého režiséra a herce Gustava Gründgense, když později rodina přesídlila do Vídně, pokračovala ve studiu u slavného Maxe Reinhardta (1943-1945). V dubnu 1945 uprchla před postupující sovětskou armádou a usadila se v Salzburgu, kde se v následujícím roce provdala za lyžařského instruktora Markuse Mosera. Jeho příjmy ovšem nestíhaly uživit rodinu, Vera proto pracovala v advokátní kanceláři. Neutěšené zázemí rodiny ji přivedlo na poválečný černý trh s cukrem. Za účast na nezákonném obchodu byla odsouzena k 16 měsícům vězení, uprchla sice do Německa, ale tady byla zatčena a vrácena do Rakouska, propuštěna byla v roce 1947.

Na hudebním festivalu v Salzburgu ji objevil režisér Géza von Cziffra, který jí vymyslel umělecký pseudonym Vera Molnar a obsadil ji do vedlejší role ve filmu ĎÁBELSKÁ LÁSKA (Höllische Liebe, 1949), již v dalším filmu NEBEZPEČNÍ HOSTÉ (Gefährliche Gäste, 1949) jí von Cziffra svěřil hlavní roli po boku Wolfa Albach-Rettyho. Osudovým obdobím v několika směrech se pro Veru Molnar stal rok 1950. Tehdy se rozvedla s Markusem Moserem, hlavně ji ale na delší dobu vyřadila z provozu těžká autonehoda cestou z natáčení v severním Německu. Auto (které řídil Géza von Czifra) se srazilo s kamiónem a Vera Molnar utrpěla vážná zranění, měla dvakrát zlomenou pravou nohu, zlomeninu spodiny lebeční a horní čelisti, četné šrámy v obličeji však kupodivu nezanechaly žádné viditelné následky.

K natáčení se vrátila po půlročním léčení v září 1950 a muzikál TŘETÍ ZPRAVA (Die Dritte von rechts, 1950) byl velkým úspěchem německých Vánoc v roce 1950, ústřední píseň v podání Very Molnar se navíc stala velkým hitem. Do dalších filmů ji znovu angažoval Géza von Cziffra, veřejným tajemstvím se stal i jejich soukromý vztah a obývali spolu dům v Hamburku (přestože von Cziffra byl ženatý, jeho manželka ale žila ve Vídni). Vera Molnar měla hrát i v italském filmu JOLANDA, DCERA ČERNÉHO KORZÁRA (Jolanda, la figlia di corsaro nero, 1952), titulní roli zde ale nakonec dostala nově objevená švédská kráska May Britt. Vera Molnar nicméně hrála alespoň v britském filmu PŘÍBĚHY Z PĚTI MĚST (A Tale of Five Cities, 1951).

Dostala nabídku i k filmování v Hollywoodu, kvůli staršímu vroubku v trestním rejstříku z roku 1946 ale nedostala vízum. V Německu ale slavila další triumf s hlavní rolí v romantickém muzikálu BAREVNÝ SEN (Der bunte Traum, 1952), nejdražším německém filmu od konce války (režie opět Géza von Cziffra). V roce 1952 se Vera Molnar usadila v Itálii, kde hrála v dalších čtyřech filmech. Po boku slavného komika Totò odehrála hlavní ženský part v komedii KDE JE SVOBODA? (Dov’è la libertà?, 1954); Totò byl sázkou na jistotu v komerční úspěšnosti, což se týkalo i tohoto filmu, který jen v italských kinech vidělo bezmála dva a půl miliónu diváků. V mytologickém příběhu ODYSSEUS (Ulisse, 1954) se nicméně mihla jen v epizodní roli, vedlejší úloha jí pak připadla i v životním příběhu italského hudebního skladatele Pietra Mascagniho NESMRTELNÉ MELODIE (Melodie immortali, 1955). Její filmografii uzavírá německý film ZWEI HERZEN IM MAI (1958).

V polovině padesátých let se spekulovalo několikrát o jejích dalších soukromých vztazích, nakonec se počátkem 60. let provdala za podnikatele z Milána, jeho jméno ale zůstalo utajeno. Vera Molnar nadále žila v Římě, tehdy již ale v soukromí, věnovala se malířství, často ale zajížděla i do Vídně.

Vera Molnar zemřela v Římě na rakovinu 16. března 1986 ve věku 62 let.

Pavel "argenson" Vlach