Gustav Hilmar

Gustav Černý, jak se původně Gustav Hilmar jmenoval, se narodil 30. ledna 1891 Podlázkách u Mladé Boleslavi. Vystudoval reálku v Ječné ulici a stejně jako jeho bratr později významný výtvarník Bedřich Černý (1889 – 19??), se chtěl věnovat malířství. Ale stačila jedna návštěva Národního divadla a všechno bylo jinak. Hilmar zde shlédnul v inscenaci Shakespearova „Hamleta“ v titulní roli s legendou Národního divadla Eduardem Vojanem a hned věděl, že chce být hercem. Absolvoval dramatickou školu Karla Želenského (roku 1911) a v roku 1912 byl angažován Plzeňským divadlem (1912 – 1915). Po pětileté pauze, kdy se léčil z těžké tuberkulózy plic, prošel divadly v Brně, Ostravě, pražským Vinohradským divadlem (1926 – 1950) a v roce 1950 se stal členem Městských divadel pražských, kde setrval až do odchodu na odpočinek roku 1959.

Na Vinohradech a v Městských divadlech pražských patřil mezi opory činoherního souboru. Byl velikým charakterním hercem, představitelem rázovitých mužů, tvrdých k jiným a ještě více k sobě, přísných až nelítostných otců, někdy až nenávistných a záporných hrdinů. Na divadelních prknech vytvořil bezpočet velkých postav našeho i světového repertoáru (Zavřelův „Jan Žižka“, Hálkův „Jiří z Poděbrad“, Bláha ve Stroupežnického „Našich furiantech“, hrabě Moor v „Loupežnících“ nebo Tantalos v „Hippodamii“).

Ve filmu debutoval v němém dramatu Františka Hlavatého ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926) jako sklář. Po pěti letech vstoupil do zvukové kinematografie jako představitel malých roliček četníků, ředitelů, krejčích, úředníků, otců, účetních atd. ve snímcích LOUPEŽNÍK (dělostřelec), PŘED MATURITOU (Kafkův otec), U SNĚDENÉHO KRÁMU (strážník), VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI (Baroch), POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (dvorní krejčí), HORDUBALOVÉ (četník), BATALION (Mimin otec), JAN VÝRAVA (chalupník Kyral), SVĚT PATŘÍ NÁM (člen stávkového výboru), CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (krejčí Mládek) nebo ANDULA VYHRÁLA (ředitel Richard Kalous).

V předválečných a válečných dobách byl znám jako představitel záporných tvrdých otců, bezohledných a nesmlouvavých, kteří pro násilí nechodí daleko. Takový byli třeba: otec septimána Vaňka v komedii CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), statkář Staněk ve Fričově dramatu MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA (1940) či sedlák Jan Trantinec v MĚSTEČKU NA DLANI (1942) Václava Binovce.

Naproti tomu vyčnívali jeho kladní hrdinové: sekerník Braha v Lamačově LUCERNĚ (1938), školník Mleziva v komedii ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA (1938) Martina Friče, továrník Tomáš Záhorský v crazy komedii EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939) nebo vrátný Rejsek v HOTELU MODRÁ HVĚZDA (1941).

Po válce byl Hilmarovi uděleny opět epizodky. Například profesor Kyselka ve Fričově TAJEMSTVÍ KRVE (1953), soukromník a náhradní radní Šerpán, který převeze celou městskou radu v Burianově komedii NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (1954), Jan z Chlumu ve Vávrových dramatech JAN HUS (1954) a JAN ŽIŽKA (1955), zeman Ctibor z Hvozdna v pokračování předchozích Vávrových dramat PROTI VŠEM (1956) a starý češtinář Václav Vandas v Krejčíkově dramatu VYŠŠÍ PRINCIP (1960), odmítající podepsat hanebné prohlášení loajálnosti Třetí říši.

Vyjímku těchto kladných postav tvoří role krutého sedláka a rychtáře v Čechově dramatu DIVÁ BÁRA (1949) a obhroublého sedláka Jury Podešvova ve filmu ADVENT (1956) Vladimíra Vlčka. Ve svém posledním snímku Ladislava Helgeho BEZ SVATOZÁŘE (1963) se představil jako stařec Mašek. Režisér Bořivoj Zeman o něm natočil roku 1961 vzpomínkový filmový medailon GUSTAV HILMAR.

Byl hojným návštěvníkem rozhlasových studií. Také Gustav Hilmar patřil k umělcům, kteří byli jmenováni Zasloužilým umělcem (1955). Celý život se věnoval své druhé vášni – malířství a sochařství. Veliká herecká osobnost Gustava Hilmara odešla 19. března 1967 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.

Za cenné informace a za vydatnou spolupráci na této biografii velmi děkuji uživateli Bartovi.

Jaroslav "krib" Lopour