Karel Sklenička

Hudební skladatel Karel Sklenička, autor soudobé orchestrární i komorní hudby, se narodil v Praze. Po smrti otce v roce 1939 se s maminkou Annou i mladší sestrou odstěhoval do Mirotic v jižních Čechách, kde také chodil do obecné školy. Poměrně komplikované pak bylo jeho studium na střední škole. Po dvou ročnících absolvovaných na gymnáziu v Písku byl vyloučen a přešel do Příbramy. Na kvintu a sextu se ale vrátil opět do Písku, a když byl znovu vyloučen, přešel na poslední dva roky do Prahy, kde i odmaturoval. Důvody jeho vyloučení byly přitom buď nepřiměřené studentské recese nebo protirežimní postoje.

Měsíc před maturitou napsal pamflet, kde kritizoval učitele spolupracující s režimem, za což byl následně potrestán vyloučením z Československého svazu mládeže (ačkoliv do něj nikdy nevstoupil). Nebyl proto v červnu připuštěn k maturitní zkoušce (tu složil v září na jiném gymnáziu) a byl poslán na dva roky do výroby. Odešel tak zpět do Písku, kde pracoval v kartáčovně a po úrazu na fréze přešel do továrny na výrobu harmonik jako ladič.

Od dětství měl Sklenička vřelý vztah k hudbě. Základy hry na housle, klavír a varhany získal již v dětství v Miroticích, v Písku pak zpíval v Souboru písní a tanců. Angažoval se i v místním divadle, kde působil jako autor scénické hudby, muzikant, ale dokonce i jako herec.

Již na gymnáziu vytvořil Sklenička úpravy řady národních písní pro Československý rozhlas a napsal svá první drobná dílka. Současně začal spolupracovat i s Československou televizí jako skladatel scénické hudby. Později tuto práci rozšířil i na některá česká divadla. V 50. letech se několik let pokoušel dostat na AMU, obor kompozice (v době šéfování V. Dobiáše), ale kvůli svému negativnímu postoji k režimu nebyl nikdy přijat. V roce 1955 tak absolvoval na Pedagogické fakultě UK obor hudební výchova a český jazyk. Skladbu pak studoval alespoň soukromě, a to mj. u Pavla Bořkovce nebo Karla Háby.

Jak bylo uvedeno již výše, dařilo se Skleničkovi již od studentských let uplatňovat svoji hudbu v televizi, filmu a divadle. Celkově vytořil cca 100 titulů. Např. šlo o pětidílný dětský loutkový film Ferda Mravenec, televizní film Kočár nejsvětější svátosti (s J. Werichem v hl. roli), televizní seriály podle románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu a Zlá krev, divadelním hrám „Mnoho povyku pro nic“, „Tomáš Becket“, „Macbeth“ apod.

Sklenička vytvořil též cca 70 opusů v oblasti soudobé vážné hudby. Jde jednak o řadu děl komorních („Pohádková suita“, „I. smyčcový kvartet“, „Instrumentální trio Giochi“, „Musique de table“, „Legende per 9 fiati“), vokálních a vokálně-dramatických („Šest naivních madrigalů“, „Adventus infantium“, „Tázačky“), i symfonických („Concerto per 14 stromenti a fiati e contrabasso“, „Musica per orchestra grande ed organ“), ačkoliv ty většinou nebyly nikdy provedeny.

Od padesátých let působil Sklenička též jako varhaník v kostele u Panny Marie Bolestné u Alžbětinek v Praze Na Slupi. Znamenité byly jeho osobité varhanní improvizace. Duchovní hudba tak tvoří poměrně stěžejní část Skleničkovy skladatelské tvorby. Komponoval přitom hojně pro liturgické potřeby („Vyznání sv. Augustina“, „Missa Brevis“, „České mešní ordinárium“, „soubor 203 žalmů“, „Salve Regina“ apod.).

Díky svému vztahu k duchovním věcem (viz např. složení hudby k novozákonní části pořadu „Čtení ze Starého a Nového Zákona“ v divadle Viola) se Sklenička od 70. let potýkal s komunistickým režimem. Ten mu mj. neumožnil vydat již natočenou nahrávku pro Supraphon s výše uvedeným pořadem „Čtení ze Starého a Nového Zákona“. V roce 1972 byl předvolán k výslechu na STB kvůli svému záměru uspořádat serií koncertů se souborem „Musica sacra nova Pragensis“ (složeným z členů chrámového sboru kostela U Alžbětinek) v NDR, přičemž mu bylo důrazně doporučeno, aby od koncertu upustil. V roce 1973 pak Slenička založil literárně-hudební soubor „Musica poetica“, se kterým mj. vystupoval v Divadle v Nerudovce. To však bylo v roce 1980 pod směšnou záminkou („dveře divadla se otvírají dovnitř, což absolutně neodpovídá protipožárním předpisům“) zrušeno.

V roce 1986 postihla Skleničku mozková mrtvice a od roku 1987 byl v invalidním důchodu, komponovat však přesto zcela nepřestal. Zemřel roku 2001 ve věku 68 let. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Praze-Ďáblicích.

Honza "HonzaBez" Bezděkovský