Fernand Raynaud patřil řadu let po druhé světové válce k oblíbeným francouzským komikům na jevišti, svou slávu zúročil i v několika úspěšných filmech, nutno dodat, že na jeho dodnes trvající oblibě má podíl i předčasná tragická smrt. Fernand Raynaud pocházel z průmyslového města Clermont-Ferrand a dokončil pouze základní vzdělání, načež vystřídal několik zaměstnání, byl dělníkem, promítačem v kině nebo obchodním příručím. Od dětství zároveň hrál amatérské divadlo a po druhé světové válce přes protesty svého otce odešel za uměleckou kariérou do Paříže. Mezitím v mládí přišel o dva prsty na levé ruce, o původu tohoto zranění ale dodnes není jasno, protože on sám tento handicap přetvořil v anekdotu vyprávěnou v různých verzích.

V Paříži se Fernand Raynaud zpočátku prosazoval jen těžko, jako konferenciér se protloukal po hudebních kavárnách a kabaretech menšího významu, až později mu setkání s hudebním skladatelem Jeanem Nohainem umožnilo vstoupit na známější scény jako byl slavný kabaret Bobino nebo centrum pařížské zábavy slavná Olympie. Ve filmu se mihnul poprvé v rámci komedie NA LAVIČCE (Sur le banc, 1954), již nedlouho nato ale dostal hlavní roli v komedii TÁTOVA PARTA (La bande à papa, 1956), která se s bezmála třemi milióny diváků v kinech stala velkým úspěchem. Již tady měla Raynaudova postava jméno Fernand, což se ostatně opakovalo i v titulech dalších neméně úspěšných filmů KOVBOJ FERNAND (Fernand cowboy, 1956) a TULÁK FERNAND (Fernand clochard, 1957). V roce 1957 se Raynaud oženil, jeho manželkou byla původem kanadská zpěvačka Renée Caron.

Kromě započaté spolupráce s režisérem Guy-André Lefrancem začal Raynaud častěji točit s Pierre Chevalierem, který například režíroval filmovou verzi osvědčené divadelní hry CHARLEYOVA TETA (La marraine de Charley, 1959) s Raynaudem v hlavní dvojroli. Počátkem šedesátých let slavil Raynaud velký úspěch s vlastním představením Fernand Raynaud Chaud, které se v Théâtre des Variétés hrálo rok a půl. Následovalo turné po francouzsky mluvících zemích v severní Africe a také po Kanadě. Pokusil se i o klasické divadlo a v roce 1962 nastudoval pro Théâtre Hébertot Molièrovu hru Měšťák šlechticem. Tady ovšem narazil na odpor kritiků – kabaretní komik a lidový bavič přece nemůže hrát v perle francouzské klasiky.

Ve spolupráci s Pierrem Chevalierem rozšířil svou filmografii o další úspěšné, umělecky ovšem nijak hodnotné a průměrné komedie jako ŠPICL (Le mouton, 1960) nebo AUGUSTE (1961), další dvojroli si vystřihl v režii Jeana Boyera ve filmu DVOJNÍK (C’est pas moi, c’est l’autre, 1962). Svou popularitu v šedesátých letech navýšil také častým účinkováním v televizi, kde jeho scénky, sólové výstupy i příležitostný zpěv dosáhly značné divácké obliby. K velké roli ve filmu se znovu dostal až po několika letech, kdy opět s Guy-André Lefrancem natočil bláznivou komedii SBOHEM, BERTO! (Salut Berthe, 1968), úspěch z padesátých let se ale již nepodařilo zopakovat.

Celý život se Fernand Raynaud rád vracel do svého rodiště v Clermont-Ferrand, jedna z cest na představení pro místní dělníky se mu ale stala osudná. Koncem září 1973 nezvládl řízení svého Rolls-Royce a nedaleko od cíle zahynul při autonehodě. Ironií osudu se tak stalo nárazem do hřbitovní zdi. Jeho pohřbu o týden později se zúčastnilo 4.000 lidí včetně řady známých a přátel z hereckých kruhů. Legenda jménem Fernand Raynaud zůstává ve Francii stále živá, jeho četné citáty a hlášky zlidověly, z jeho tvorby dodnes čerpají herci; velký úspěch například sklidil Jean Rochefort v roce 2004 v Comédie des Champes Elysées, když do představení Heureux spojil několik Raynaudových scének. Jméno Fernanda Raynauda nesou ulice v Paříži a rodném Clermont-Ferrand.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře