Francouzský herec Georges Staquet se amatérskému divadlu věnoval prakticky od dětství, k profesionálnímu účinkování se ale dostal až ve třiceti letech po příchodu do Paříže. Pocházel z malého městečka Bruille-lez-Marchiennes na hranicích s Belgií; tato oblast je tradičně hornická a i Georges původně pracoval v dolech, a to již od čtrnácti let. Od dětství zároveň hrál na klarinet a účinkoval v místním amatérském divadelním souboru, sám později řekl, že sklony k umění zdědil po matce.

Do Paříže odešel počátkem šedesátých let a první zkušenost s kamerou získal díky menší roli v oblíbeném detektivním seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernières minutes, 1961; později hrál ještě v pěti dalších epizodách), v historickém kostýmu se pak objevil jako sluha v televizním filmu KRÁLOVNA MARGOT (La reine Margot, 1961). V širším měřítku jej zviditelnily historické televizní seriály RYTÍŘ DE MAISON ROUGE (Le chevalier de Maison Rouge, 1963) a BELPHEGOR (1965). Mezitím jej jako vhodný typ pro role prostých mužů z lidu začali vyhledávat i filmoví režiséři. Staquetovým prvním výstupem před filmovou kamerou byla role hostinského v Clémentově válečném filmu DEN A HODINA (Le jour et l’heure, 1963), s René Clémentem později natočil ještě další válečný film HOŘÍ UŽ PAŘÍŽ? (Paris brule t’il?, 1966).

První profesionální kroky na divadle absolvoval v Théâtre des Champes Elysées, začínal v současných hrách často s politickým podtextem, časem se ale propracoval i ke světové klasice (Troilus a Kressida, Richard II.) a k uznávané moderně (Zadržitelný vzestup Artura Uie), kromě pařížských divadel často vystupoval také na slavném festivalu v Avignonu. Jako vhodný lidový typ se znovu hodil například tvůrcům francouzské nové vlny a třikrát točil s J. L. Godardem (BANDA PRO SEBE – Bande à part, 1964; BLÁZNIVÝ PETŘÍČEK – Pierrot le fou, 1965; WEEK END, 1967). Do rolí policejních důstojníků jej dvakrát obsadil Yves Boisset (ATENTÁT V PAŘÍŽI – L’attentat, 1972; R.A.S., 1973).

Z jeho další práce pro televizi připomeňme historický seriál PROKLETÍ KRÁLOVÉ (Les rois maudits, 1972), ve filmu mezitím své aktivity rozšířil o komediální žánr, například ve filmu JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ (La zizanie, 1978) hrál zástupce zaměstnanců, v komedii KAŽDÝ ZAČÁTEK JE TĚŽKÝ (Le maitre d’ecole, 1981) ztvárnil otce hlavního hrdiny (Coluche). Znovu se vracel i ke kriminálnímu žánru, a to jak v televizi, tak i ve filmu (POLICEJNÍ INSPEKTORKA – La femme flic, 1981). V osmdesátých letech točil již o poznání méně, znovu ale hrál menší role v historických filmech; v dramatu z období po první světové válce (ŽIVOT A NIC JINÉHO – La vie et rien d’autre, 1989) byl farářem, menší roli uvězněného pana Levaque mu přidělil režisér Claude Berri v adaptaci Zolova románu GERMINAL (1993).

Úplně naposledy stál Staquet před kamerou jako zahradník ve filmu KUS ŽIVOTA (Quelqu’un de brien, 2002), od té doby žil již v soukromí. Svou stopu ve francouzském filmu zanechal v podobě bezmála čtyřiceti menších rolí, o něco více úloh odehrál v televizi. Georges Staquet zemřel v Paříži 3. ledna 2011 ve věku 78 let.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře