Maria Cumani Quasimodo

Maria Cumani Quasimodo se narodila 7. ledna 1908 V Lombardii, v Caldé. Narodila se jako Maria Cumani, a vyvdané příjmení Quasimodo používala od svatby, po celou dobu své kariéry, přestože že žila dlouhou dobu po rozvodu již bez svého manžela.

Maria byla zejména tanečnicí a od poloviny 30. let minulého století byla jednou z největších interpretek moderního tance, inspirovaného Isadorou Duncan. Sama Maria byla autorkou brilantních choreografií a brzy se rozhodla pouze k tanci své vlastní tvorby. Cítila tanec jako své poslání a jelikož byla vzpurná žena, šla tvrdohlavě za svým cílem, ač se narodila ve „slušné“ rodině, která měla jistě na počátku minulého století jiné představy o životě své dcery.

Důležité pro její život bylo setkání v červnu 1936 s básníkem Salvatorem Quasimodem. Oba se do sebe okamžitě zamilovali a měli spolu syna Alessandra, který mimochodem později vystudoval Piccolo Teatro v Miláně a stal se rovněž hercem. Po těžkých životních vzestupech a pádech, měli nakonec svatbu až v roce 1948. Přestože Maria byla v podstatě múzou svého manžela, manželství nevydrželo a skončilo roku 1960. Syn Alessando byl pak více náchylný k matce.

K filmu se dostala Maria hodně pozdě a debutovala jako Julia ve svých 56 letech ve filmu s Vittoriem Gassmanem FRENESIA DELL´ESTATE (1964). O rok později se objevila v malé roli v prvním barevném filmu Federica Felliniho GIULLIETA DEGLI SPIRITI (GIULLIETA A DUCHOVÉ). Roli baronky ztvárnila v komedii Alberta Sordiho SCUSI, LEI E FAVOREVOLE O CONTRARIO (1966). V roce 1967, pak hrála významnější roli, matku filmového režiséra, v levicově orientovaném snímku I SOVVERSIVI. V roce 1966 byl natočen povídkový film LE FATE (KRÁLOVNY), kde režiséři Antonio Pietrangeli, Mauro Bolognini, Luciano Salce a Mario Monicelli přinesli každý svou povídku (SABINA, ARMENIA, ELENA a MARTA). V tomto více než hvězdně obsazeném filmu, dostala svou malou příležitost Maria také.

I přesto, že k filmu nastoupila až v pozdějším věku, trvala její kariéra třicet leta a Maria vytvořila něco okolo třiceti rolí. Podílela se také na filmech MEDEA (1969), režie Pier Paolo Pasolini, či L´INGUILINA DEL PIANO DI SOPRA (1978), režie Ferdinando Baldi. V dramatu s nádhernou Morriconeho hudbou VERUSCHKA v roce 1971, jsme jí mohli spatřit po boku Elsy Asteggiano. Kdo se zajímá o italské giallo snímky, může si Marii pamatovat jako starší sousedku, která sleduje dění v domě, ve filmu TUTTI I COLORI DEL BUIO (1972). Rozmanitost jejich menší rolí, pak dokazuje rok 1974 a její role Ursuly, matky představené, v dramatu PRIGIONE DI DONNE, nebo markýza Gonzagav akční komedii s Terencem Hillem a Budem Spencerem DVA MISIONÁŘI (PORGI L´ALTRA GUANCIA). Ani erotické drama se Marii nevyhlo a v kooprodučním snímku z roku 1979 CALIGULA (několikrát vydáno i u nás) hrála roli kněžky Isis (samozřejmě ve svých 71 letech, nebyla tou, co točila erotické scény tohoto filmu). Rovněž se objevila v hororu NOSFERATU A VENEZIA (UPÍŘI V BENÁTKÁCH) – 1988. Naposledy hrála ještě v 86 letech ve filmu AQUERO (1994) roli Isadory a v tomto snímku vytvořil hlavní roli její syn Alessando.

V roce 1981 vydala Maria kritický esej na tanec a následovala sbírka básní „Improvviso un vento“. Po dlouhé odmlce, kdy se věnovala výuce, se vrátila v roce 1986 k tanci a stojí také za taneční operou FEDORA od Umberta Giordana, v režii Giancarla Cobelli ve Verona Philharmonic Theatre. V roce 1995, několik měsíců před svou smrtí, vydala své zápisky, dopisy a básně pod názvem „L'arte del silenzio. La danza. La poesia. L'immagine“. Roku 2003, díky jejímu synovi Alessandrovi, vyšla posmrtně u vydavatele Nicolodiho, sbírka jejích básní, nazvaná „O forse tutto non è stato”.

Maria zemřela 22. listopadu 1995 ve věku 87 let přirozenou smrtí.

Petr "Hennes" Hennebichler