Henri Crémieux

Francouzský herec Henri Crémieux hrál divadlo, na svém kontě má i bezmála stovku vedlejších rolí ve filmu. Narodil se v Marseille a pocházel z umělecky založené rodiny, otec Edouard Crémieux (1856-1944) byl malířem. S divadlem začínal Henri krátce po první světové válce v pařížském Théâtre Sarah Bernhardt, později často hrál v Théâtre Michel nebo Théâtre Antoine, účinkoval hlavně v moderním francouzském repertoáru, od počátku dvacátých let spolupracoval také s Marcelem Pagnolem, který v Paříži do svých vlastních her angažoval rodáky z jižní Francie.

První zkušenost s filmovou kamerou získal Crémieux v roce 1931, častěji ale začal točit až o několik let později, těsně před válkou hrál již v několika filmech ročně, první větší roli dostal jako advokát hlavního hrdiny (André Luguet) v Allégretově filmu HROZNÍ MILENCI (Les amants terribles, 1936). V roli Oronta se tehdy také výjimečně představil v klasické Molièrově hře Misantrop v Théâtre des Ambassadeurs (1938). Po dobu druhé světové války se ale musel zcela odmlčet, a to sice vzhledem ke svému židovskému původu. Jeho otec ostatně zemřel v koncentračním táboře, internací v Buchenwaldu a Osvětimi prošel i Henriho starší bratr Albert Crémieux (1895-1963), proslulý psychiatr a po válce uznávaný profesor neurologie na univerzitě v Marseille.

Po nucené přestávce se Crémieux vrátil k divadlu i filmu hned v roce 1945, střídal různá pařížská divadla (Théâtre des Célestins, Théâtre de l’Atelier), vrátil se i do svého prvního působiště Théâtre Sarah Bernhardt, kde v roce 1954 hrál v Millerových Čarodějkách ze Salemu. Se svou vizáží byl Crémieux předurčen k rolím důstojných a vážených mužů, v jeho filmografii proto nejčastěji můžeme vidět úlohy soudců, profesorů nebo lékařů. Takové role hrál v dramatickém a kriminálním žánru, nevyhýbal se ale ani komediím, objevoval se i v historických filmech, jako starosta například v komedii z doby francouzské revoluce KADET ROUSSELLE (Cadet Rousselle, 1954).

Co se týče režisérů, častěji točil s André Cayattem (JSME VŠICHNI VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assassins, 1952; MEČ A VÁHY – Le glaive et le balance, 1963), sluší se také připomenout početnější spolupráci s Jeanem Gabinem a jeho dvorním režisérem Gillesem Grangierem (BENZÍN A OLEJ – Gas-oil, 1955; KREV V HLAVĚ – Le sang à la tête, 1956). Po boku Jeana Gabina se objevil také v roli ministra financí ve Verneuilově politickém dramatu PREZIDENT ( Le président, 1960). Příležitostně jej ke spolupráci zvali i další významní režiséři a například Jean Cocteau jej obsadil do úlohy profesora ve filmu ORFEOVA ZÁVĚŤ (Le testament d’Orphée, 1960). Z mezinárodních produkcí uveďme historický film MATHIAS SANDORF (1962), kde hrál předsedu soudu.

Z typologie Crémieuxových nejčastějších rolí vybočují postavy prodavače (PODIVNÁ TOUHA PANA BARDA – L’étrange désir de Monsieur Bard, 1953) nebo listonoše (ROZMARNÁ MARIE – Les caprices de Marie, 1970). Zajímavou příležitost dostal jako pan Dutrouz ve slavném muzikálu SLEČINKY Z ROCHEFORTU (Les demoiselles de Rochefort, 1967), s režisérem tohoto filmu Jacquesem Demym později natočil ještě film OSLÍ KŮŽE (Peau d’âne, 1972), kde hrál lékaře.

Značnou popularitu získal Crémieux také díky televizi, kde se začal objevovat koncem padesátých let. Nejčastěji hrál v seriálech, objevil se například v devíti epizodách kriminálního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernières minutes, 1958-1975), účinkoval také v televizních adaptacích divadelních her nebo historických inscenacích. Nejvíce jej proslavila titulní postava v detektivním seriálu PŘÍPADY PROFESORA MORGANA (Les dossier du professeur Morgan, 1970-1974). Více než padesát čtvrthodinových epizod bylo koncipováno tak, že Crémieux v roli profesora Morgana vždy v závěru položil divákům otázku a řešení bylo odvysíláno vždy až na začátku následujícího dílu.

Před kamerou stál naposledy jako dědeček ve filmu ZPOVĚĎ JEN PRO SEBE (Confidences pour confidences, 1979). Krátce předtím završil i svou práci v televizi skutečnou postavou kardinála Fleuryho v životopisném seriálu VOLTAIRE (Ce diable d’homme, 1978). Zemřel v Aubagne na jihu Francie 10. května 1980 ve věku 83 let.

Pavel "argenson" Vlach