Michel Vitold

Na svém kontě má poměrně početnou filmografii, celý život byl významnou osobností divadla, přesto je francouzský herec Michel Vitold u nás prakticky neznámý. Pocházel z Ukrajiny, ale ve věku deseti let spolu s rodiči odešel do Francie. Původně v církevní škole studoval francouzštinu, ale velmi brzy školu opustil a vystřídal různá zaměstnání. Dvakrát se neúspěšně pokusil o studium na konzervatoři, nakonec se dostal do hereckých kurzů René Simona, uměleckou průpravu mu poskytli také známí herci jako Charles Dullin nebo Raymond Rouleau.

Koncem třicátých let se Michel Vitold stal profesionálním hercem, poprvé hrál v Théâtre de l’Oeuvre v Cocteauově hře Rytíři kulatého stolu v autorově vlastní režii, později nacházel uplatnění v repertoáru dalších moderních francouzských dramatiků jako byli Jean Anouilh nebo J. P. Sartre. Menšími rolemi studentů mezitím vstoupil i do světa kinematografie (VCHOD PRO UMĚLCE – Entrée des artistes, 1938; POSLEDNÍ DOHODA – Accord final, 1938). Větši roli – opět studenta – dostal v L’Herbierově filmu FANTASTICKÁ NOC (La nuit fantastique, 1942), v adaptaci méně známého Dumasova románu LUPIČ GENTLEMAN (Le brigand gentilhomme, 1943) hrál španělského krále Dona Carlose.

Po válce se Michel Vitold pokusil i o divadelní režii a v různých divadlech uvedl Sartrovy hry Mrtví bez pohřbu a Za zavřenými dveřmi. Jako herec začal spolupracovat také s významným režisérem Jeanem Vilarem a pod jeho vedením hrál v Shakespearových hrách na festivalu v Avignonu. V různých žánrech nadále hrál i vedlejší role ve filmech, v životopisných snímcích i fiktivních historických příbězích se několikrát objevil v historickém kostýmu, arcivévodu Jana Salvatora hrál v Delannoyově filmu TAJEMSTVÍ MAYERLINGU (Le secret de Mayerling, 1949). V padesátých letech se stále častěji věnoval divadelní režii.

K počátkům Vitoldovy spolupráce s televizí uveďme Renoirův snímek ZÁVĚŤ DOKTORA CORDELIERA (Le testament du Docteur Cordelier, 1959), který se nakonec dostal i do kin (Vitold tu hrál jednu z hlavních rolí psychoanalytika doktora Séverina). Svou filmografii v této době Vitold rozšiřoval o kriminální žánr, v Gabinově filmu PŘÍPAD KOMISAŘE MAIGRETA (Maigret et l’affaire Saint-Fiacre, 1959) hrál abbé Jodeta, zápornou postavu barona von Krantze ztvárnil v detektivce ARSENE LUPIN KONTRA ARSENE LUPIN (Arsène Lupin contre Arsène Lupin, 1962), další podobně laděnou úlohu zkorumpovaného bankéře Favrauxe odehrál ve filmu JUDEX (1963).

Středně velké role dostal i v dalších, ovšem již zapomenutých filmech z přelomu 50. a 60. let. Později byl ale kromě divadla především zaměstnaným televizním hercem. Začínal v dobrodružných seriálech (KORZÁŘI – Corsaire et flibustiers, 1966; LAGARDÈRE, 1967), hlavní role mu přinesly televizní adaptace divadelních her ruské klasiky (STRÝČEK VÁŇA – Oncle Vania, 1962; RACEK – La mouette, 1966; VIŠŇOVÝ SAD – Le cerisarie, 1972). Dějově důležitou roli krále Ludvíka XI. hrál v historickém seriálu QUENTIN DURWARD (1971) režiséra Gillese Grangiera. Z další spolupráce s filmem připomeňme vyšetřovatele Smolu, jehož hrál po boku Yvese Montanda ve zpracování úseku československých dějin z padesátých let DOZNÁNÍ (L’aveu, 1970).

Jako divadelní herec pohostinsky vystupoval často mimo Paříž, znovu hrál také v Avignonu, v letech 1983-1985 byl členem prestižního divadla Comédie Française, kde hrál například v Corneillově hře Cinna, na jevišti stál naposledy v roce 1988. Po účasti na polsko-francouzském snímku LISTOPAD (1992) hrál naposledy ve filmu ZAŽÍT RADOST (La joie de vivre, 1993).

Michel Vitold zemřel v Paříži 14. června 1994 ve věku 79 let.

Pavel "argenson" Vlach