Luigi Vannucchi

Luigi Vannucchi byl italský herec a režisér, který byl za svých 25 let kariéry velmi plodným umělcem. V divadle ztvárnil více než sedmdesát rolí, okolo sedmdesáti rolí to bylo i v televizi, necelých dvacet ve filmu a ke všemu je nutno připočíst další jeho aktivity. V letech 1965–1972 vydal šest hudebních singlů a rovněž jako vinylový LP nosič vydal básně – „Baudelaire Poesie“. Přibližně dvacet zahraničních filmů daboval, mimo jiné herce jako Clint Eastwood či Philippe Noiret. V roce 1976 se objevil v reklamě na Grappa Piave.

Luigi Vannucchi se narodil v Caltanissettě do kultivované a bohaté rodiny. Velmi brzy se rodina z pracovních důvodů přestěhovala do Cyrenaice (oblast východní Libye) a po třech letech se definitivně vrátila do Itálie, aby se usadila v Římě, kde Luigi Vannucchi strávil své dětství. Během druhé světové války jeho otec pracoval na katastrálním úřadu v Modeně a Luigi zde navštěvoval klasickou střední školu. Velmi se zajímal o literaturu a poezii, školu absolvoval v sedmnácti letech. Na konci střední školy se proti názoru svých rodičů rozhodl přihlásit na Národní akademii dramatického umění v Římě a roku 1952 zde absolvoval. Současně studoval literaturu a filozofii, ale čtvrtý rok studia toho zanechal, aby se stal hercem.

Začal vystupoval v divadelních společnostech Vittoria Gassmana a Giorgia Strehlera. Stal se výrazným divadelním hercem a na „prknech“ býval pravidelně a často až do své smrti. Roku 1955 byl jedním z herců, kteří se účastnil turné po Jižní Americe (Brazílie, Argentina, Uruguay). Turné bylo organizováno za podpory ministerstva kultury.

Na televizní obrazovce se začal objevovat na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století a často hrával v negativních rolích. Významnější rolí byl Don Rodrigo v televizní mini-sérii I promessi sposi (1967) nebo Dr. John Fleming v seriálu A come Andromeda (1972). V jednom rozhovoru vzpomínal na roli nepříjemného a zlého bratrance Gilberta Griffithse v televizní mini-sérii Una tragedia americana (1962): „Obdržel jsem od lidí mnoho dopisů, ve kterých mi vyčítali, že jsem zlý a nutili mě, abych se v budoucnu zlepšil. Samozřejmě že když jsem je četl, smál jsem se. Jednoho dne jsem otevřel dopis, přesvědčený, že najdu obvyklé výčitky a naopak jsem byl chválen Ten, kdo mi ho poslal, dokonce tvrdil, že jsem jeho spasitel a že díky mně našel rodinný pokoj. Byl jsem rád, že jsem konečně našel někoho, komu postava, kterou jsem hrál, nebyla nepříjemná. Chtěl jsem své ženě ten dopis ukázat, ale dostal jsem se k posledním řádkům, kde stálo, že od chvíle, kdy jsem se objevil na televizní obrazovce, stačilo, že dotyčný vyhrožoval svým třem dětem, že mě zavolá a tím je udržel v klidu a mlčení po dlouhou dobu. Umožnil jsem tak jejich otci zasloužené odpolední zdřímnutí!“

Jeho filmová kariéra byla méně plodná než ta televizní a divadelní, ale hrál v zajímavých a často biografických filmech. Jeden z prvních snímků je dobrodružný film I fratelli Corsi (1961) podle románu Alexandra Dumase. Rok 1966 mu přinesl roli Pedra ve westernu Johnny Yuma. Roku 1969 hrál v herecky výborně obsazeném koprodukčním dramatu Červený stan. Alcide De Gasperi byla jeho hlavní role v biografickém snímku Anno uno (1974) o tomto vůdci křesťanských demokratů a jeho boje za vedení Itálie v letech po skončení druhé světové války. V dalším biografickém snímku The Assassination of Trotsky (1972) hrál roli Ruize. Role v biografickém snímku ho zavedla i do našich dějin, když ztvárnil Rudolfa Slánského v televizním filmu Il processo Slansky (1968).

Na začátku sedmdesátých let vstoupil Vannucchi s několika dalšími herci do Compagnia Gli Associati. Základem tohoto společenství je touha emancipovat se od stabilních divadel, kde se herci často musí podrobit sporným smluvním závazkům a omezit tak svou svobodu a kreativitu. S Gli Associati dosáhl Vannucchi úspěchů ve vystoupeních jako „Strano interludio“, „Otello“ nebo „Inferni“. Jednou z nejdůležitějších inscenací této společnosti je „Il vizio assurdo“, příběh o životě spisovatele a básníka Cesara Pavese. Luigi Vannuchci ztvárnil hlavní roli básníka Paveseho, který spáchal 27. srpna 1950 sebevraždu, když se předávkoval barbituráty. Krátce potom, co se „Il vizio assurdo“ dostalo na televizní obrazovky, dostává tento příběh ještě silnější náboj. Sebevražda předávkováním barbituráty smíchanými s alkoholem je také posledním Vannucchiho představení na tomto světě. Umírá ve svém domě v Římě 30. srpna 1978 ve věku 47 let. Podobnost s Paveseho smrtí je daná, otázkou zůstává, kde se Luigi Vannucchi ztratil v tomto světě. Když byl nalezen mrtvý, měl na nočním stolku sci-fi knihu s názvem „I labirinti del terzo pianeta“, tedy „Labyrinty třetí planety“. Je pohřben v Bologni v rodinné hrobce.

Manželkou mu byla Franca Cuoghi, se kterou měl dvě děti. Dcera Sabina Vannucchi (*1959) je také herečkou.

Petr "Hennes" Hennebichler