Díky své pohledné vizáži zazářil italský herec Massimo Girotti jako filmová hvězda za druhé světové války, o úspěšném pokračování jeho kariéry i v pozdějších letech vypovídá několik prestižních ocenění. Pocházel z malého městečka Mogliano ve střední Itálii, po maturitě studoval práva, ale souběžně se od dětství věnoval různým sportovním aktivitám, jezdil na koni, vesloval, vynikal především v plavání a vodním pólu. Zajímal se ale i o divadlo a soukromě studoval herectví. Při plaveckém tréninku si v bazénu jeho atletickou postavu vyhlédl režisér Mario Soldati, který mu nabídl vedlejší roli ve filmu SKANDÁL S DOROU (Dora Nelson, 1939).

Práce u filmu Girottiho zaujala a pokračoval ve studiu herectví, mezitím hrál v dalších filmech režisérů zvučných jmen, skutečnou popularitu mu přinesl pohádkově laděný historický příběh Alessandra Blasettiho ŽELEZNÁ KORUNA (La corona di ferro, 1940). Jestliže se v následujících letech pohyboval v průměrných titulech různých žánrů, vyšší ambice měly snímky Roberta Rosselliniho (PILOT SE VRACÍ - Un pilota ritorna, 1942) nebo TOUHA (Desiderio, 1946). Do historie světového filmu vstoupil s rolí tuláka Gina ve Viscontiho mistrovském díle z počátků neorealismu POSEDLOST (Ossessione, 1943).

Kromě filmu se po válce začal objevovat i na divadelních jevištích, často spolupracoval s Luchinem Viscontim (Zločin a trest, Višňový sad, Troilus a Cressida), ale i s dalšími režiséry, s nimiž točil i filmy, například s Alessandrem Blasettim. Byť ve vedlejších rolích, opět jej diváci mohli vidět v dalších zásadních počinech italského neorealismu (TRAGICKÝ HON - Caccia tragica, 1947; TĚŽKÁ LÉTA - Anni difficili, 1948; ŘÍM V 11 HODIN - Roma, ore undici, 1951). Naopak, ve filmech komerčnějšího zaměření dostával nadále hlavní role, za postavu mladého soudce bojujícího proti mafii ve filmu JMÉNEM ZÁKONA (In nome della legge, 1949), získal Stříbrnou stuhu za nejlepší herecký výkon od Italského syndikátu filmových novinářů.

Koncem čtyřicátých let začaly v Girottiho filmografii dominovat výpravné historické snímky, prvním z nich byl francouzsko-italský velkofilm FABIOLA (1949), titulní roli hrál ve SPARTAKOVI (Spartaco, 1953). Filmy s mytologickou tématikou měly v dalších letech klesající tendenci co se kvality týče, dnes jsou řazeny do béčkového žánru tzv. sandálu a meče a jen výjimečně přesáhly průměr dobové produkce (ROMULUS A REMUS - Romolo e Remo, 1961). Girotti mezitím hrál i postavy z novější historie, cara Alexandra II. hrál ve filmu KOZÁCI (I cosacchi, 1960), ve francouzsko-italském filmu CÍSAŘSKÁ VENUŠE (Venere imperiale, 1962) ztvárnil Napoleonova švagra generála Leclerca. Z hvězdně obsazených mezinárodních projektů připomeňme například titul PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ MARCA POLA (La fabuleuse aventure di Marco Polo, 1965), v němž hrál Marcova otce.

Vracel se i ke spolupráci s nejslavnějšími režiséry, s Luchinem Viscontim natočil film VÁŠEŇ (Senso, 1954), v režii Giuseppe de Santise hrál velkou roli v příběhu o solidaritě chudých obyvatel horské vesnice CESTA DLOUHÁ JEDEN ROK (La strada lunga un anno, 1958); tento film byl nominován na Oscara jako nejlepší neanglicky mluvený film a sám Massimo Girotti získal cenu za herecký výkon na festivalu v San Franciscu. V šedesátých letech jeho aktivity před kamerou polevily, dvakrát ale točil s Pasolinim (TEORÉMA - Teorema, 1968; MÉDEA - Medea, 1970), mezitím navázal spolupráci s televizí, kde se objevoval v dobově oblíbených historických seriálech (SNOUBENCI - I promessi sposi, 1967; KRYŠTOF KOLUMBUS - Christopher Columbus, 1985).

Druhou Stříbrnou stuhu získal za vedlejší postavu plukovníka ve filmu VÁŠEŇ LÁSKY (Passione d'amore, 1981) režiséra Ettora Scoly. Z pohledu našeho diváka je zajímavostí, že v německo-slovenském historickém seriálu VOJNA VOLOV (Der Ochsenkrieg, 1987) vytvořil manželský pár s Milenou Dvorskou. I když se v následujících letech objevoval před kamerou již jen málo, podařilo se mu uzavřít kariéru důstojně; v koprodukčním filmu OKNO NAPROTI (La finestra di fronte, 2003) vytvořil jednu z hlavních rolí starce se ztrátou paměti, který vstoupí do života mladé ženy. Tato postava mu vynesla prestižní Cenu Davida di Donatello za nejlepší herecký výkon, tu si však již nepřevzal, protože zemřel ještě před premiérou 5. ledna 2003 ve věku 84 let.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře