Alexandr Zacepin

Narodil se 10. 3. 1926 v sibiřské metropoli Novosibirsk v rodině umělce a profesorky ruského jazyka a literatury. Po absolvování střední školy nastoupil na Novosibirský ústav železniční dopravy. V březnu 1945 byl povolán do armády, kde se naučil hrát na několik hudebních nástrojů a působil v Novosibirském armádním souboru písní a tanců. Po propuštění do zálohy v roce 1947 byl pozván do Novosibirské filharmonie. Po dobu působení v Alma-Atě se chtěl přihlásit do hudební školy, ale bylo mu doporučeno studium konzervatoře. Konzervatoř absolvoval v roce 1956 ve třídě E. G. Brusilovského. Jeho diplomovou prací byl balet Stařík Chottabyč, který byl realizován v Alma-Atském divadle opery a baletu. Pracoval jako hudební aranžér ve studiu Kazachfilm. Téhož roku napsal hudbu ke svému prvnímu filmu NÁŠ MILÝ DOKTOR. Aby mohl hudbu napsat, byl nucen přijet do Moskvy, protože ve studiu Kazachfilmu nebyly podmínky nutné k tvorbě. Vedoucí moskevské symfonie, Viktor Knuševickij, Zacepina pozval do hlavního města. 
Ze začátku bylo těžké v Moskvě najít práci. Zacepin si přivydělával hrou na akordeon po restauracích. Tehdy už populární režisér Leonid Gajdaj začal natáčet film OPERACE „Y“ (1965). Do té doby spolupracoval s Nikitou Bogoslovskim, ale pro tento film hledal nového skladatele. Doporučili mu Zacepina a tak vznikl nový tvůrčí tým. Společně jsou oba podepsáni i pod další filmy, a to DVANÁCT KŘESEL (1971), IVAN VASILJEVIČ MĚNÍ POVOLÁNÍ (1973), muzikál TO SNAD NENÍ MOŽNÉ (1975), PRO SIRKY (1980), SPORTLOTO (1982), NA DĚRIBASKOVSKÉ JE KRÁSNĚ ANEB NA BRIGHTON BEACH ZASE PRŠÍ (1992). Jeho písně se staly nesmrtelnými hity, namátkou jmenujme Máme jen okamžik z filmu SANNIKOVA ZEMĚ (1973), Kam odchází dětství z filmu FANTAZII VĚSNUCHINA (1977)  a samozřejmě, i u nás populární Píseň pro zajíce z filmu BRILIANTOVÁ RUKA (1968). 
Od roku 1960 spolupracoval s Leonidem Derbeněvem, Společně napsali více než sto písní, jejich spolupráce trvala až do smrti zpěváka v roce 1995. 
V sedmdesátých letech se seznámil s Allou Pugačevou. V tu dobu skladatel, který byl vášnivým radioamatérem, vytvořil vlastní nahrávací studio. Kvůli tomu musel Alexandr Sergejevič vyměnit dva byty za jeden. Vysoká technická úroveň i technické možnosti domácího studia výborně posloužily společné tvorbě Zacepina a Pugačevy; byly zde nahrány a zaranžovány mnohé populární hity té doby. Zacepin napsal několik písní do jejího sólového repertoáru i hudbu k filmům, kde zpívala (např. FANTAZII VĚSNUCHINA z roku 1977). Nicméně po spolupráci na filmu ŽENA, KTERÁ ZPÍVÁ (1978) mezi nimi vznikly rozpory a spolupráce byla ukončena. 
V novém studiu byla také nahrána a aranžována hudba k filmu Ivan Vasiljevič mění povolání. Podobné hudební téma, v takovém tempu nebylo možné zahrát živě. V tehdejším SSSR existovala pouze dvě hudební studia, kde bylo možné zrychlit nahrávku. S tímto problémem se však Zacepin díky svému technickému zázemí vypořádal. 
Film z roku 1979, muzikálová fantasy 31. ČERVNA, se dá považovat za vrchol Zacepinových tvůrčích úspěchů. Písně z filmu na verše Leonida Děrbeněva a Jurije Entina si získaly velkou popularitu. Na svou dobu revoluční aranžmá hudby bylo opět nahráno v soukromém Zacepinově hudebním studiu. Bohužel, půl roku po premiéře filmu jeden z herců, Alexandr Godunov, emigroval do USA a tak film putoval do trezoru. Neustálé výpady a vměšování do tvůrčí práce ze strany byrokratického aparátu způsobily, že nemohl v rodné zemi přijmout práci, kterou mu nabídli z amerických filmových studií. Tyto problémy vedly nakonec k tomu, že Alexandr Sergejevič v roce 1982 odjel do Francie. Po jeho odjezdu byly jeho písně dány na pranýř; časopis 'Trud' 3. 6. 1983 zveřejnil článek Máme jen okamžik, podle stejnojmenné písně, kde tuto píseň kritizuje, jako oslavu lidí slabých, kteří si jenom stěžují a poddávají se osudu; to vše zahalené do líbivé melodie, která takový životní postoj podsouvá jako správný. V roce 1986, s příchodem perestrojky, se Zacepin vrátil do SSSR. Objevily se nové filmy s jeho hudbou, např. GDĚ NACHODITSJA NOFELET?, ONA S METLOJ, ON V ČJORNOM ŠLJAPE (obojí 1987). Po návratu navázal i na dřívější spolupráci s Leonidem Gajdajem. 
Alexandr Zacepin byl čtyřikrát ženat. Jeho první žena byla herečka Revmira Sokolova. Po rozvodu se oženil s pianistkou Světlanou. V roce 1982 ovdověl, jeho žena zemřela ve věku 47 let na aneurysma aorty. Jeho třetí žena byla Francouzka jménem Genevieva. S ní žil v době své francouzské emigrace v letech 1982-86. Po rozpadu SSSR na jednotlivé státy se na nějakou dobu znovu vrátil do Francie. V současnosti je ženat se Světlanou Grigorijevnou Morozovou, známou hudební pedagožkou přednášející na Moskevské konzervatoři a na Gnesinichově hudební škole. Alexandr má dceru Jelenu Zacepinu (nar. 1956). Jeho dcera nešla v jeho stopách, vystudovala Moskevský státní institut mezinárodních vztahů. V současnosti žije ve Švýcarsku. Zacepin má dvě vnoučata, jeho vnuk Alexandr je absolventem konzervatoře. 
Alexandr Zacepn je autorem více než tří stovek písní; složil hudbu k více než šedesáti hraných a kreslených filmů. Od roku 2002 členem Národní akademie filmového umění a věd. Rovněž je členem Svazu skladatelů a Svazu filmařů. Od roku 2003 je Národním umělcem Ruska.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková