Anita Durante

Anita Durante, se narodila v Římě, 28. září 1897, jako Anita Bianchi. Byla dcerou úředníka a ještě velmi mladá osiřela.

Anita začínala hrát v amatérských divadelních souborech, kde se také seznámila se svým budoucím manželem a obchodním partnerem Checcem. Od roku 1918 společně vystupovali ve společnosti komika Ettora Petroliniho. Od roku 1928, to pak byla vlastní Checcova společnost “ Primaria Compagnia della Commedia Romanesca". Tato společnost byla zaměřena na divadlo s „římským dialektem“ a Anita byla beze sporu považována za první ženu římského dialektu na divadelních prknech. V létě vystupovali v hotelu Villa Aldobrandini, v zimě, pak v Teatro Rossini.

Ve své kariéře ztvárnila Anita necelých padesát rolí. Debutovala roku 1941 v komedii SCAMPOLO, jako majitelka mandlu a komediální žánr byl nejčastějším „společníkem“ Anity, v průběhu celé její filmové kariéry. Nejvíce filmů natočila Anita v padesátých letech minulého století. Roku 1953 hrála v epizodě IL PROMESSO…SPOSATO roli Pasguy, jednalo se o jeden příběh povídkové komedie SE VINCESSI CENTO MILIONY. Zde hrála společně se svým manželem Checcem (ten v roli Giovanniho). Jejich společné tvorbě bude věnován jiný odstavec. O rok později byla natočena další povídková komedie QUESTA E LA VITA a zde si zahrála Anita po boku slavné hvězdy italské komedie, kterou byl Totó. Příběh se jmenoval, LA PATENTE. Úspěšná padesátá léta pokračovala dalšími snímky, kde se nesmí opomenout hvězdně obsazená komedie IL SEGNO DI VENERE (1955). Anita zde hrála matku Sophii Loren a ve snímku se mimo jiné objevili Vittorio De Sica, Alberto Sordi, či Peppino De Filippo. Znovu s Albertem Sordi měla možnost natáčet ve stejném roce v komedii UN EROE DEI NOSTRI TEMPI. Další role po boku této hvězdy italské komedie, přišly například ve filmech GUARDIA, GUARDIA SCELTA, BRIGADIERE E MARESCIALLO (1956, role Carmely), nebo si v roce 1960, zahrála dokonce Sordiho matku, v komedii LADRO LUI, LADRA LEI. V roli Amalie, pak byla vidění v roce 1956 v další úspěšné komedii, tentokráte v hlavní roli s Marcellem Mastroiannim IL BIGAMO (MANŽEL DVOU ŽEN).

Rok 1963 byl příležitostí, mimo jiné, také k roli v komedii s Ginou Lollobrigidou a Jean-Paul Belmondem, MARE MATTO. Anita nechyběla ani v Corbucciho komedii ER PIU: STORIA D´AMORE E DI COLTELLO v roce 1971. Za svou kariéru je podle výčtu vidět, že natáčela téměř se všemi osobnostmi italské komedie a tak nemůže chybět ani dvojice Ciccio Ingrassia a Franco Franchi. Roku 1972 to bylo ve filmu STORIA DI FIFA E DI COLTELLO ER SEGUITO D´ER PIU, zde byla Anita v roli Cateriny.

Manželem Anity, byl již zmiňovaný básník a herec Francesco (Checco) Durante (19.11.1893 - 5.1.1976). Ve filmové branži spolu hráli v mnoha filmech. Poprvé se před kamerou setkali v roce 1946, v dramatu ABBASSO LA RICCHEZZA!. Další společné filmy byly LE DUE SORELLE (1950), VIVA IL CINEMA! (1952), již zmiňovaná povídka IL PROMESSO…SPOSATO (1953), DONNE PROIBITE, IL PORTO DELLA SPERANZA a IL VETTURALE DEL MONCENISIO (všechny tři 1954). Zahráli si i manželský pár Nonu Mariani a Checca Mariani ve filmu PROCESSO ALL´AMORE (1955). Jejich dceru hrála v tomto snímku, herečka a Miss Italia 1952 a Miss Europe 1953 Eoisa Cianni. V roce 1959 hráli společně ještě v komedii POLICARPO, UFFICIALE DI SCRITTURA (1959) a naposledy pak v roce 1967, v Girolamiho komedii GRANADA ADDIO!. Anita a Checco spolu měli dvě dcery, Leilu a Lucianu. Leila se vdala za herce a režiséra Enza Libertiho (1926-1986). Ten po smrti Checca, v roce 1976, pokračoval s Anitou a svou ženou na prknech divadelní společnosti založené Checcem. Leila hrávala po boku svých rodičů na divadelních prknech dlouhá léta. Druhá dcera Luciana, je matkou, dnes dobře známého italského dabéra Francesca Pranda.

V průběhu sedmdesátých let, se Anita objevovala ve filmech již jen sporadicky a v letech osmdesátých, hrála již jen ve dvou snímcích. Posledním natáčení v kariéře, byl snímek z roku 1986, GIOVANNI SENZAPENSIERI.

Ve věku 96 let, vypadla Anita při mytí oken z prvního patra domu. Ztratila náhle rovnováhu a její pád byl naštěstí utlumen o topné trubky, které vedly podél průčelí budovy. Dcera jí okamžitě odvezla do nemocnice svatého Jana, kde zůstala na pozorování s prognózou zlomeniny stehenní kosti a modřinami po celém těle. Ihned po pádu ztratila Anita vědomí a lékaři jí oživili v sanitce během převozu do nemocnice. Anita bohužel nakonec zemřela na následky tohoto pádu o den později, 2. května 1994, ve věku 96 let.

Petr "Hennes" Hennebichler