Pavel Blumenfeld

Pavel Blumenfeld se narodil 4. ledna 1914 v Ostravě. Svojí chrabrost dokázal během druhé světové války, kdy byl vojákem v československé zahraniční armádě a obdržel několik vojenských vyznamenání, mj. i sovětskou Medaili „Za vítězství“ (1945). Po válce přešel k filmu, nejprve jako pomocný režisér při sovětských štábech, které natáčely své filmy (VÝBAVA S MONOGRAMEM a JARO) v Československu (1945 – 1947).

Sám nejprve začínal v letech 1947 – 1950 jako režisér krátkých dokumentů, reportáží a fejetonů (LIDÉ A PÁRKY, BYLI JSME NA DOVOLENÉ, DVOŘÁKŮV KVARTET F – DUR, VÍTĚZSTVÍ, PÍSEŇ O SLETU, ŽNĚ 1949, TANCE SLOVANSKÝCH NÁRODŮ, EMIL ZÁTOPEK, MLADÉ RAMPY, NA NAŠÍ ULICI TEHDY PO RÁNU aj.), kterým se věnoval ojediněle i v pozdějších letech.

Ovšem od 50. let se přiklonil i k samostatné režii celovečerních hraných filmů. Kromě režie si ke svým projektům psal i náměty a scénáře (př. MALÝ PARTYZÁN, ZLATÝ PAVOUK, KŘIŽOVATKY, TEREZA, KASAŘI, TAM ZA LESEM, STRAKATÍ ANDĚLÉ, DVA TYGŘI atd.). Ve své, i když celkem krátké, režijní dráze se soustředil na dětské snímky, dobrodružné, kriminální a válečné.

V 50. letech to byl zejména dětský MALÝ PARTYZÁN (1950), kriminálka ZLATÝ PAVOUK (1956), s Ladislavem Peškem, Josefem Grussem, Rudolfem Hrušínským, Janem Pivcem, Josefem Beyvlem, Martinem Růžkem krimikomedie KASAŘI (1958) a psychologické drama o dnešní mládeži KŘIŽOVATKY (1959).

A v 60. letech uvedl do kinodistribuce drama LIDÉ JAKO TY (1960), kriminalistické drama TEREZA (1961) s historicky prvním kriminalistou – ženou v českém filmu (hrála jí Jiřina Švorcová), válečné drama TAM ZA LESEM (1962), povídkové drama STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964) a zcela naposledy kriminální komedii DVA TYGŘI (1966) s Lubomírem Lipským.

Poté již do českého hraného filmu zasáhl jen jednou autorstvím námětu a scénáře (s Janem Otčenáškem, Karlem Kachyňou a Janou Štroblovou) u dramatu SMRT MOUCHY (1976) režiséra Karla Kachyni. Do své smrti již režisérsky (šestnáct let) ani autorsky (šest let) do české kinematografie Pavel Blumenfeld nezasáhl. Soustavně režisérsky spolupracoval od 50. let do začátku let 70. s Československou televizí Praha.

Natáčel televizní inscenace, filmy, povídky, mikrokomedie a detektivky (RUDÝ MÁK, MŮJ GENERÁL, SKOTSKÁ S LEDEM, JDI ZA ZELENÝM SVĚTLEM, VRAH DOSTAL GONCOURTA, SOUDNIČKY, KŮZLÁTKA OTEVŘETE, PROSTŘEDKY LÁSKY, HONORÉ DE BALZAC, ČERNÉ NA BÍLÉM), přímé přenosy, záznamy divadelních představení (ROZBITÝ DŽBÁN, ŠKOLA POMLUV, MATKA, SUROVÔ DREVO, NEPŘÁTELÉ apod.), hudební pořady (JAROSLAV JEŽEK: SONÁTA, VARIACE NA ZNÁMÉ MELODIE, PRAŽSKÉ DECHOVÉ KVINTETO, E. F. BURIAN: IV. SMYČCOVÝ KVARTET OPUS 95), umělecké portréty (ČERNÁ HODINKA S OLGOU SCHEINPFLUGOVOU, VÍT NEJEDLÝ).

Výrazně jako režisér dabingu pracoval v letech 1953 – 1957 ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů a 1973 – 1979 ve Filmovém studiu Barrandov – dabing. Z jeho režií českého změní si uveďme snímky POMSTA, ČERT BIJE SVOU ŽENU, SEJDEME SE PO VÍTĚZSTVÍ, OD SEVERU K JIHU, MODRÝ KŘÍŽ, JÁ A MŮJ DĚDEČEK, HOMBRE, DIVOČINA PATŘÍ LVŮM, ATENTÁT V PAŘÍŽI, TEN NIČEMNÝ CHLAPEC, NEPODAŘENÁ KALKULACE, LODNÍK NA DUNAJI, TAJEMSTVÍ HORSKÉ JESKYNĚ, MODRÝ PTÁK, DOSTIHOVÁ HOREČKA, ČERNÉ DÉMANTY, BLOKÁDA a další.

Avšak ani zde Pavel Blumenfeld nedosáhl výraznějších úspěchů. Rovněž se zajímal o raritní a specifické filmové výrazy a techniky a jejich případného uměleckého a praktického využití ve filmu (např. plastické obrazy, stereoskopie, polyekrán). Proto od 70. let Blumenfeld spolupracoval s československým střediskem pro výtvarné umění Art Centrum, v němž byl v letech 1980 až 1982 vedoucím uměleckého týmu audiovize.

Nikdy se za filmovou tvorbu režisér nedočkal žádného, natož výraznějšího, ocenění. Pavel Blumenfeld zemřel v zapomenutí 18. října 1982 v Praze ve věku osmašedesáti let. Ač nikdy nenatočil „kasovní trhák“ a nebo u diváků dodnes oblíbený film, patří dnes mezi osobnosti, které utvářely tvář českého filmu 50. a 60. let.

Jaroslav "krib" Lopour