Rudolf Hrušínský nejst.

Rudolf Hrušínský nejstarší se narodil 14. dubna 1897 v Liboci majiteli statku jako Rudolf Böhm. V 15 letech však utekl z domova ke kočovným hereckým společnostem (např. Sedláčkova společnost). Na různých scénách mladý Rudolf prodělal tu nejužitečnější hereckou školu. Ke konci 10. let přišel ke společnosti Václava Červíčka – Budínského. V roce 1920 se oženil s dcerou majitele, mladou Hermínou Červíčkovou – Budínskou (1901 – 1989) a narodil se jim syn, známý český herec Rudolf Hrušínský st. (1920 – 1994). V hereckých šlépějích pokračují i Hrušínského vnuci Rudolf Hrušínský ml. (*1946) a Jan Hrušínský (*1955) a pravnuk Rudolf Hrušínský nejml. (*1970).

Od poloviny 20. let se natrvalo usadil s celou rodinou v Praze a prošel četnými pražskými divadelními scénami: Svornost v Bubenči, nuselské Tylovo divadlo, smíchovské Švandovo divadlo, Uranie (1934 až 1935, 1936 – 1937), Osvobozené divadlo, Akropolis na Žižkově (1935 – 1939), Divadlo Vlasty Buriana (1939 – 1945), Divadlo 5. května (1945 – 1948) a Divadlo státního filmu (1948 – 1951). Pseudonym Rudolf Hrušínský (který si po jeho vzoru určil i syn) si herec zvolil ve 20. letech na základě příhody, kdy byl chycen při kradení hrušek v cizí zahradě.

Rudolf Hrušínský nejstarší patřil k těm hercům, kteří se bez herecké školy museli naučit herectví za pochodu na prknech kočovných společností. Měl přirozený talent, přirozené herectví a dokázal úsporně zacházet s gesty, mimikou a zejména s hlasem. Nikdy se mu však nepodařilo dosáhnout výraznějšího uměleckého úspěchu a jak vidno, v Praze působil (s výjimkou Osvobozeného a Burianova divadla) na menších scénách. Do filmových ateliérů se poprvé dostal v roce 1937 (tedy stejně jako jeho syn). Úplně poprvé si zahrál kritika Tomíčka v životopisném filmu KAREL HYNEK MÁCHA (1937) režisérky Zet Molas.

Celkem pravidelně poté hrál až do konce 40. let. Za protektorátu ztělesnil dělníka Randáka ve válečném ZBOROVĚ (1938) J. A. Holmana a Jiřího Slavíčka, člena městské rady ve Slavíčkově komedii VZHŮRU NOHAMA (1938), redaktora v dramatu MUŽ Z NEZNÁMA (1939) Martina Friče, velitele městské brány v další Slavíčkově komedii HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE (1939), člena maturitní komise ve Vávrově HUMORESCE (1939), tělocvikáře v komedii PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940) Zdeňka Giny Hašlera, pantátu Davida v Cikánově komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941), šichtáře na dole v dramatu PRO KAMARÁDA (1941) Miroslava Cikána, Václava Halouzka v komedii PANTÁTA BEZOUŠEK (1941) Jiřího Slavíčka a mlynáře Ryšavého ve Fričově EXPERIMENTU (1943).

Zestátněný český film Hrušínskému nejst. nabídl už jen několik drobných epizodek vrchního strážmistra v komedii TŘI KAMARÁDI (1947) Václava Wassermana, návštěvníka u starožitníka Bořivoje Kohouta (Jaroslav Marvan) ve Slavínského komedii POSLEDNÍ MOHYKÁN (1947), hejtmana v PODOBIZNĚ (1947) Jiřího Slavíčka, průvodčího ve vlaku v Krejčíkově VSI V POHRANIČÍ (1948) a zcela naposledy úředníka v komedii PAN NOVÁK (1949) Bořivoje Zemana.

Zajímavostí je, že po boku svého syna si zahrál ve snímcích ZBOROV (1938), HUMORESKA (1939), PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940), PRO KAMARÁDA (1940) a VES V POHRANIČÍ (1948). A když Rudolf Hrušínský st. v polovině 40. let okusil i filmovou režii, nezapomněl ani na svého otce a obdařil ho roličkami správce sklárny Kose v milostné JARNÍ PÍSNI (1944) a otce Pedra (Josef Kemr) pana Bebina Sanchese v parodii PANCHO SE ŽENÍ (1946). Zatímco Rudolf nejst. ve svých padesáti letech hrál samé epizodní roličky, jeho o mnoho talentovanější syn už v osmnácti letech hrál titulní úlohy.

Často (zejména v době okupace) spolupracoval s rozhlasovými studii v činoherních inscenacích (např. „Cristobal Colón“, 1948; „Otec“, 1952 či „Svatba Krečinského“, 1955). Zakladatel (na kterého se však velmi často neprávem zapomíná) významného českého hereckého rodu Rudolf Hrušínský nejst. zemřel předčasně 15. března 1956 v Praze měsíc před svými padesátými devátými narozeninami. Jeho žena Hermína ho přežila o dlouhých třicet jedna let…

Jaroslav "krib" Lopour