Narodil se v Paříži v roce 22. 05. 1924 rodičům Aznavurjanových. Otec pocházel z Arménie a matka byla Turkyně arménského původu. Teprve necelý rok před jeho narozením se jeho rodina rozhodla odejít do lepšího světa a tam zůstat natrvalo, neboť jejich země se zmítala v násilí turecké agrese. Vycestovali i s dcerou Aidou do Francie a měli namířeno do USA. Středověká a malebná Paříž vše změnila a natolik je okouzlila jedinečnou atmosférou, že se rozhodli zůstat navždy. Ze začátku žili převážně v chudých poměrech a také se jim nevedlo moc dobře. Bydleli ve stísněném podnájmu, otec, matka, sestra, babička a Charles. Jeho otec si vydělával zpíváním pro ruské či arménské spolky a matka si příležitostně vydělávala jako švadlena. Po čase si mohli otevřít v Latinské čtvrti kousíček od Seiny v ulice de la Huchette malou Arménskou restauraci. Nadání a talent získal Charles po rodičích, otec byl muzikant a matka předtím herečka. Nejčastější hosté restaurace Aznavurjanových byli uprchlicí z Arménie, kde se tradičně zpívali lidové písně domoviny, malý Charles po večerech recitoval lidové básně arménské země. Bohužel v době hospodářské recese se musela jeho rodina vzdát provozování restaurace a odstěhovat do skromnějších podmínek. Malý Charles poprvé vystoupil v divadle Monde Petit v dětském představení s ukázkou kavkazského tance. V novém Pařížském bydlišti měl také možnost se začít připravovat v divadelní škole na svou kariéru, kde se nechal zapsat do třídy baletu a herectví.

Sehrál i několik menších rolí v komparsu na divadle. Poprvé si zahrál ve filmu VÁLKA KLUKŮ (1936) a další film ZMIZELÍ ZE SAINT AGILU (1938). Z počátku druhé světové války a v období okupace si přivydělával jako příležitostný kamelot. Nějaký čas také jezdil a účinkoval v různých divadelních společnostech a jezdil po štacích. Při návratech do Paříže navštěvoval Písničkový klub, kde se později setkal s mladým skladatelem a pianistou Pierrem Rochem. Tady někde se začal více seznamovat s rolí kabaretního zpěváka a začal skládat písně. Mezitím se stačil oženit ve svých jedenadvaceti letech roku (1944)) s mladičkou a půvabnou zpěvačkou Micheline Rugelovou-Fromentin. Do roka se narodila dcera Seda.

Po osvobození Francie spojenci (1944) vystupuje s Pierrem Rochem a vytvořili tak trošku swingové duo, nezvyklého rázu. Jednoho dne navštívila jejich koncert Edith Piaf a pozvala mladého Charlese domů i s partnerem Rochem. Protože Aznouvour byl toho času celkem bez peněz, nastěhoval se kolem roku (1945) k Edith Piaf a dělal děvče pro všechno. Působil jako pianista, rekvizitář, textař a také jako řidič. Byl rád, že dostal od Edith Piaf pozvání na turné do USA, země jazzu a muzikálu. Hned poté následovalo další turné i po Kanadě. Kolosální úspěch měli hlavně ve frankofonním městě Montrealu, kde jim pomohla především Edith Piaf. Hvězdná kariéra Charlesa nabrala ten nejlepší kurs. V této době byli francouzští umělci v USA a Kanadě velice oblíbení. Zde i svojí přítomností pomohl překonat těžkou krizi Edith Piaf ze smrti její velké lásky boxera Marcela Cerdana.

Aznavour se vrátil do Francie v počátku padesátých let a osamostatnil se. V tento čas se mu narodil první nemanželský syn Patrick, který vzešel z krátké lásky k tanečnici Arlet. Nejvíce času věnuje sezení u klavíru při čaji, cigaretách a dobrém vínu. Konečně se začal prosazovat jako textař i pro jiné, populární zpěváky. Skládá a píše texty pro Edith Piaf, Juliette Gréco, Johnna Hallyday, Maurice Chevaliera. V roce (1956) se podruhé žení s Evelyne Plessis. Manželství skončilo rozvodem. Rok (1957) byl pro Charlese velmi úspěšný, odehrál v tomto roce řadu koncertů v pařížské Alhambře a Olympii, stále má své největší úspěchy před sebou. Osud mu byl nakloněn i v malém neštěstí, v závěru koncertního turné prodělal první autohavárii, poležel si pár týdnů v nemocnici zabalený v sádrovém krunýři.

Posléze sám začal působit i jako úspěšný filmový herec. Přesto že nezačal kariéru nijak přesvědčivě. První úspěch přišel až v roce 1957, kdy ho oslovil režisér Goerges Franju, který se chystal natáčet film na motivy románu Hervé Bazina HLAVOU PROTI ZDI. Další úspěšný film, kde měl větší roli, byl DONCHUANI (1958) a poté natočil opět film, kde si zahrál s Lino Venturou, TAXÍK PRO TOBRUK (1960), jeden z nejlepších filmů, kde hrál, byl od režiséra Françoise Truffauta STŘÍLEJTE NA PIANISTU (1960), nafilmoval i komedi HONBA ZA KYTARAMI (1963) kde zpíval a hrál vedle Mylène Demongeot, Johnny Hallyday, film šel u nás v kinech. Aznavour také pro mnoho filmů zkomponoval i hudbu. Mimo jiné zde jsou filmy, které si sám považuje, ČAS VLKŮ (1969), PLECHOVÝ BUBÍNEK (1979) jeho srdeční záležitost, je dramatický film, který vypovídá o jeho domovině Arménii ARARAT (2002). Poslední natočený film je drama ze současné Paříže, které se prolíná příběhem až do historie bývalé francouzské kolonie Alžíru, MŮJ PLUKOVNÍK (2006) Spolupracoval a hrál s nejlepšími filmovými herci Francie včetně režisérů. Namátkou Robert Hossein, Gérard Depardieu, Jean-Paul Belmondo, Jean-Louis Trintignant, Alain Delon a jiní.

Aznavour se stává světovou uznávanou hudební hvězdou. Jezdí křížem krážem po světě a zpívá vlastní písně. V roce (1964) mu byl ve Francii udělen titul rytíře umění a literatury. Ve stejném roce vydává dosud svojí nejprodávanější LP desku (LA MAMMA), ta láme rekordy v prodejnosti po celé Francii. Roku (1967) se žení potřetí v Las Vegas v Nevadě (USA) se Švédkou a modelkou Ullou Thurcelovou. Krátce navštívil také Prahu (1969) při seznamení s rolí do dramatického filmu (HRY). V roce (1970) slavil další radostnou událost, jeho nová manželka Ulla mu porodila dceru Káťu. Na konci roku (1972) utrpěl vážné poranění při lyžování a několik měsíců byl v rekonvalescenci. O několik let později (1977) čeká další radostnou událost ve svém životě, narodí se mu syn Míša. V osmdesátých letech byla Arménie postižena ničivým zemětřesením a Charles nazpíval tklivou píseň Pour Toi – Armenie – Pro Tebe, Arménie, která měla podpořit charitu a pomoc pro Armenii.

Co vše stačil. Jeho život nikdy nesměřoval k spořádanému rodinnému životu. Byl třikrát ženatý, je otcem šesti dětí. Z posledního manželství se Švédkou Ullou Thorsell má tři děti – Kaťu, Michaela a Nikolase Je několikanásobným dědečkem. Jeho vztah ke zvířatům je velice kladný, miluje koně a psy. Kromě francouzštiny mluví a zpívá rodným jazykem arménsky, německy, italsky a španělsky, anglicky. Sám si vytváří a překládá texty do cizích jazyků. V roce (1986) byl členem poroty na festivalu v Cannes. V roce (1996) je zařazen do síně slávy jako skladatel. Stal se tím držitelem ceny Victoire, která se ve Francii uděluje nejlepším interpretům zábavné hudby. Za celoživotní herecké dílo získal Césara. V roce (1991) se vrací na scénu a vystupuje v pařížském kongresovém paláci, nelze nevzpomenout na dojemný duet Charlese Aznavoura, který zpívá s Lizou Minnelli. Píseň o lásce, nemohla být lépe ztvárněna, je zpívaná francouzsky i anglicky. Vypraví o vztahu dívky k hluchoněmému chlapci a je ztvárněna znakovou řeči rukou.

Světoví a populární zpěváci Elvis Presley, Frank Sinatra a třeba Paul Anka, zpívali jeho písně. Svým způsobem je Aznavour komediant, ale přeci jenom poloha, kde se cítí nejlépe, jak jinak, je role zpěváka a šansoniéra, ta je mu nejbližší. Jeho zastřený a romantický hlas si podmanil spousty posluchačů na celém světě. Většina písní vypovídá o vztazích a lásce. Účinkoval nebo hrál více jak v šedesáti filmech, složil cca 1 000 písní a prodal pár desítek milionů hudebních nosičů. Stal se uznávanou mezinárodní hvězdou s řadou světových koncertních představení. Je ovšem i velmi úspěšným podnikatelem, má své vlastní velké hudební vydavatelství a koncertní agenturu. Jeho písně zná i český posluchač určitě v podání Hany Hegerové nebo Boba Frídla. Také zajímavost, v TV filmu ANGELINA (2002) v roli vyléčené bývalé alkoholičky, která se živí taxikařením, si zahrála s Aznavourem i česká herečka Jana Švandová. V současné době je nejstarším francouzským šansoniérem a zpěvákem ve Francii, kterému bylo v roce (2008) neskutečných osmdesát tři let.

Josef "tahit" B.

Komentáře - zatím bez komentáře