Renato Cialente

Herec Renato Cialente patřil k významným osobnostem meziválečného italského divadla, v průběhu krátkého období deseti let vytvořil také řadu rolí ve filmu, jeho slibnou kariéru ale ukončila tragická smrt. Narodil se ve městě Treviglio na severu Itálie a pocházel z rodiny armádního důstojníka Alfreda Cialenta, díky častým změnám otcova aktuálního působiště se Renato během dětství několikrát stěhoval.

S herectvím začínal v roce 1916 na jevišti římského divadla Teatro Argentina, později hrál v divadelních společnostech E. Zacconiho a A. Betrone, během dvacátých let se zařadil mezi přední mladé milovníky italských jevišť. V letech 1924-1933 hrál s herečkou ruského původu Tatianou Pavlovou a díky ní přijímal impulsy v podobě Stanislavského metody, bohaté uplatnění mu přinesla ruská klasika (Zločin a trest, Revizor atd.).

Již ve dvacátých letech se Cialente objevil v několika němých filmech, intenzívnější spolupráci s filmaři navázal ale až v roce 1933, kdy hrál v italské verzi stejnojmenné německé komedie PAPRIKA (1933). Při tomto natáčení se seznámil s herečkou Elisou Merlini (1903-1983), která se následně stala jeho životní partnerkou, pojil je ale i společný zájem o divadlo a v roce 1934 založili vlastní divadelní společnost Merlini-Cialente. Kromě divadla pokračoval Cialente i v práci pro film a v letech 1933-1943 natočil přes třicet filmů. Jako uznávaný divadelní herec s důstojným vystupováním se stal vyhledávaným představitelem pro role právníků, lékařů, šlechticů i panovníků, před kamerou se pochopitelně několikrát setkal i s Elsou Merlini (LISETTA, 1934; MELODRAMA – Melodramma, 1934; NEBEZPEČNÁ HRA – Gioco pericoloso, 1942), na rozdíl od divadla ale musel přepustit pozici prvního milovníka ještě populárnějším filmovým hercům jako byl Amedeo Nazzari nebo Vittorio de Sica.

Kromě vystoupení v nenáročných komediích a melodramatech éry tzv. bílých telefonů dostal i hodnotnější příležitosti například v historických filmech (PIETRO MICCA, 1938; PREMIÉRA BUTTERFLY – Il sogno di Butterfly, 1939). Ačkoli Cialente nadále upřednostňoval divadlo, krátce před smrtí dosáhl vrcholu své filmové slávy a v letech 1942-1943 natočil patnáct filmů. Znovu to byly historické nebo životopisné tituly (MATER DOLOROSA, 1942; KRÁLOVNA NAVARSKÁ – Il regina di Navarra, 1942; NAPOLEON I. - Sant′Elena, piccola isola, 1943; MARIA MALIBRAN, 1943), velkou příležitost dostal v adaptaci osvědčené divadelní předlohy LA CIVILE MORTE (1943), hlavní roli hrál v detektivce MRAKODRAPY (Grattacieli, 1943), tento film ovšem nebyl přijat kritikou kvůli svému zasazení do amerického prostředí, což je pochopitelné k tehdejší mezinárodní situaci.

Renato Cialente zahynul tragicky, když jej v listopadu 1943 na cestě z divadla srazil německý nákladní automobil. Elsa Merlini byla jeho úmrtím hluboce zasažena a dočasně se zcela stáhla z veřejného života, k filmování se vrátila až po devíti letech. Renatova mladší sestra Fausta Cialente (1898-1994) proslula jako spisovatelka a novinářka.

Pavel "argenson" Vlach