Stejnojmenný román Ference Sánty, který vyšel v roce 1963 a stal se nejenom jedním z prvních skutečných maďarských poválečných trháků, ale také oblíbeným konverzačním tématem za čím dál tím tvrdší Kádárovy diktatury, inspiroval Fábriho k jednomu z nejpovedenějších a nejodvážnějších politických filmů v 60. letech, ale také k jednomu z nejvýraznějších snímků, které kdy v maďarské kinematografii vznikly. Významnou úlohu v rámci příběhu má odvážné hledání a prezentace motivací hlavních postav k vlastním činům. Režisér píše: „U tohoto románu mě od samého začátku zaujala skutečnost, že se nepracuje s osudy mrtvých lidí a s uzavřenými historickými souvislostmi a situacemi. Postavy s výrazně individuálními osudy, do jejichž životů tak brutálně zasahují dějiny, jsou stále naživu a pokračují ve společné práci s cílem i nadále utvářet společné osudy a budoucnost. Zotavení a vzpamatování se z dramatických situací, jimiž procházely, se odehrává podle vlastních zákonů."
Hned po skončení druhé světové války si v malé maďarské obci čtyři kamarádi rozdělují pozemek místního velkostatkáře a založí JZD. Jeden z nich se stává tajemníkem strany, další předsedou družstva. A to je konec jejich kamarádství, protože následující dramatické historické události (hlavně protikomunistická maďarská revoluce v roce 1956) je zastihnou v protichůdných táborech a oni na sebe v určitém okamžiku dokonce střílejí. Že by z toho všeho plynula poučení, z nichž bychom se mohli něčemu naučit? Že by navzdory všemu utrpení, zločinům, chybám a nešvarům (a dokonce i za cenu zabití jednoho z bývalých čtyř kamarádů) čekala na postavy filmu, na celou obec a celé Maďarsko přece jen „světlá budoucnost" v rámci „v zásadě dobrého a kladného" socialistického společenského řádu? Koneckonců v roce 1965 si režisér jiný závěr ani dovolit nemohl... Film nemá epilog, život za daných podmínek pokračuje dál.
K filmovému ztvárnění tohoto příběhu si Fábri vybral metodu dynamického, místy až bouřlivého střihu, který kombinuje obrazy ze současnosti s výbornými, rychlými a občas neočekávanými návraty do minulosti. Střídání časových rovin zdůrazňuje složitost mezilidských vztahů a dynamizuje děj. Režisér se vzdává všech podrobností, které nejsou důležité, proto je příběh navzdory četným postavám a událostem přístupný a dokonale pochopitelný. Divák se neztrácí ani v časovém sledu událostí, ani v labyrintu myšlenek nebo těch, kteří je vyjadřují. Působivé jsou také herecké výkony, hry se světlem a tmou a režisérova dokonalá narativní technika.
Hrají: Antal Páger, János Görbe, Emil Keres, Ádám Szirtes, László György, József Bihari, Lajos Őze, János Makláry, Károly Kovács, .....Gyula Bodrogi, Ági Mészáros, Tibor Molnár, Teri Horváth, Béla Barsi, Ferenc Kiss, Sándor Siménfalvy, Ilka Petur, Noémi Apor, Ida Siménfalvy, Bertalan Solti, László Bánhidi, Sándor Szakácsi, András Kern, István Sztankay, Géza Tordy, Gyula Bakos, Teréz Bod, Antal Farkas, János Horkai, József Horváth, Lajos Kelemen, Ibolya Péva, Gellért Raksányi, Imre Sarlai, Pál Zoltán
Režie: Zoltán Fábri
Scénář: Ferenc Sánta, Miklós Köllő
Kamera: György Illés