Nalezený ráj62

Paul Gauguin obětoval svému umění vše. Život, lásku i svou rodinu. Byla to příliš vysoká cena? V roce 1880 byl Paul Gauguin úspěšným makléřem na pařížské burze, žil spořádaným měšťanským životem a miloval svou dánskou manželku Mette a své čtyři děti. Ještě víc však miloval malování, kterým vyplňoval každou volnou chvilku. I přesto by možná zůstalo jen jeho celoživotním koníčkem, kdyby jednoho dne nepotkal na pařížské ulici svůj osud. Jmenoval se Camille Pissarro, a přestože sám teprve bojoval o uznání v uměleckém světě, Gauguin jeho dílo znal a hluboce obdivoval. A když se tento jeho idol pochvalně vyjádřil o jeho vlastní tvorbě, bylo rozhodnuto. Pověsí makléřství na hřebíček, stane se malířem. Jenomže nechtěl, nemohl malovat klasicky, tradičně, tak jak to vyžadovala tehdejší společnost. Nechtěl malovat to, co viděl, ale to, co cítil. Spalovala jej touha vytvořit něco nového, převratného, inspiraci k tomu však v Evropě hledal marně. Našel ji až ve vzdáleném Pacifiku, na Tahiti. Tam bylo vše, o čem snil: světlo, barvy, krajina a lidé. Tam se mohl vrátit až do dětského věku lidstva, podívat se zblízka na záhady našeho původu. Tam mohl najít odpověď na otázky, které jej celý život znepokojovaly: Odkud jsme přišli? Co jsme zač? A kam spějeme? Roli Paula Gauguina svěřil režisér Mario Andreacchio poněkud překvapivě Kieferu Sutherlandovi, známému spíš z rolí drsných chlápků všeho druhu. Nejpozoruhodnější na celém filmu je ovšem kamera Geoffreyho Simpsona, díky níž máme možnost poznat tento pozemský ráj v celé jeho úchvatné nádheře – tak, jak jej asi před více než sto lety spatřil Paul Gauguin.