Černobílá statická kamera se takřka tři hodiny zblízka dívá na skupinku mladíků a dívek. Její pohled nic nerozptyluje, neboť drtivá většina scén se odehrává v interiérech několika bytů, jejichž zdi jako by symbolizovaly izolovanost hrdinů a jejich uvězněnost v dogmatických politických tezích. Píše se rok 1968, na pařížských ulicích rostou barikády a všichni, které sledujeme, se účastní šarvátek s policií, protože jsou nespokojeni se svými životy a věří v osvobodivou sílu revoluce. Srovnávají Ježíše a Maa, přemýšlejí, jak „vnutit dělníkům revoluci proti jejich vůli“, kouří opium a učí se vyznávat volnou lásku. Nejhůř to jde Françoisovi, dvacetiletému básníkovi, jenž se právě zamiloval do sochařky Lilie, která mu dává najevo, že ani silná náklonnost jí nezabrání ve vztazích s jinými muži...
černobílý film, anarchismus
Hrají: Louis Garrel, Maurice Garrel, Clotilde Hesme, Marc Barbé, Clémentine Poidatz, Brigitte Sy, Céline Sallette, Jérôme Robart, Xavier Legrand, .....Pierre-Félix Gravière, Léna Breban, Arthur Igual, Caroline Deruas-Garrel, Emmanuel Broche, Damien Dorsaz, Joséphine de Meaux, Cédric Vieira, Florence Janas, Rebecca Convenant, Aurélia Alcaïs, Cyril Guei, Pierre Mignard, Anthony Paliotti, Laetitia Spigarelli, Nicolas Bridet, Vladislav Galard, Amandine Dewasmes, Cécile Garcia-Fogel, Sylvain Creuzevault, Michel Charrel, François Toumarkine, Violeta Ferrer, Didier Sauvegrain, Pierre Belot, Julien Lucas, Philippe Lehembre, Mathieu Genet, Amandine Truffy, Manuel Le Lièvre, Benjamin Guillard, Sonia Floine, Martine Schambacher, Alban Guyon, Damien Mongin, Grégory Quidel
Režie: Philippe Garrel
Scénář: Philippe Garrel, Marc Cholodenko
Producenti: Gilles Sandoz
Hudba: Jean-Claude Vannier
Kamera: William Lubtchansky
Střih: Philippe Garrel, Françoise Collin
Scénografie: Mathieu Menut, Nikos Meletopoulos
Kostýmy a make-up: Justine Pearce
