Traduje se, že Albrecht Durer, sebejistý německý génius, stál před obrazem nizozemského malíře J. v. Eycka Klanění Beránku natolik uchvácen, že až po několika hodinách zbožného přemítání obdivně políbil jeho rám a bez jediného slova odešel. Zlaté světlo pozdního období středověku spatřilo konec čtrnáctého a velkolepý začátek patnáctého století. Flandry tehdy vzkvétaly a staly se kulturním centrem burgundského dvora. Burgundští vévodové, se svým divokým zápalem pro pompu a slávu, se na víc než půl století obklopili neuvěřitelným množstvím malířů a sochařů, a tím předčili i oslnivost francouzského dvora.
Nizozemský malíř J. v. Eyck (1390-1441) byl zakladatelem severské pozdní gotiky. Detailní pozorovatel skutečnosti, zavedl a zdokonalil olejomalbu. Pokusíme se vyzkoušet tohoto génia malby prostřednictvím tří jeho mistrovských obrazů. Zaměříme se na umělecko-historický, vizuální a poetický úhel pohledu. V prvním obraze: Madona kancléře Rolina prozkoumáme řeč doby, tedy téma historie umění. Ve druhém, Madona a kněz Van der Peele podrobíme analýze řeč díla, jinými slovy, nekonečné téma plastičnosti. Ve třetím: Podobizna manželů Amolfiniových nás bude zajímat řeč života - poetické téma.
